Skandál lásky

Jedním z archetypálních příběhů lásky v evropské kultuře je vedle Tristana a Isoldy nebo Romea a Julie příběh básníka Danta Alighieriho a dívky Beatrice na pomezí autentické biografie a rajského snu. Příběh je to podivně cudný, ale současně výstředně extatický, neboť dívka, do níž se velký Florenťan zamiloval již v útlém věku a s níž několikrát v životě prohodil pár slov, se stala v jeho díle průvodkyní nebeskými sférami a zasvětitelkou do mysterií božské lásky, inspirátorkou i hlavní postavou Božské komedie.

Obdobný příběh se ale odehrál o sto let dříve i v bájném Orientu a je klíčem k pozoruhodnému pojetí lásky v islámské mystice, v súfismu. Pokusíme-li se jej pochopit, možná nám neosvětlí pouze hlubiny súfijské moudrosti, ale snad i analogicky porozumíme příběhu našeho evropského básníka a jeho lásky. A budeme-li ještě trpělivější, možná nám ukáže samotné možnosti lidské lásky, o nichž se nám sotva sní.

Hlavními postavami tohoto zvláštního příběhu jsou mystik, básník a filozof Muhjiddín ibn Arabí, snad největší myslitel súfismu vůbec, a krásná vzdělaná perská dívka jménem Ajn Šams Nizám. Představme si nejdříve stručně Ibn Arabího. Narodil se roku 1165 v Murcii v muslimském Španělsku a v Seville žil do svých třiceti let. Pak opustil domov a vydal se severní Afrikou přes Tunis do Káhiry. Na svých cestách se dále vzdělával, navštěvoval súfijské komunity, psal a učil.

Jeho neklidný náboženský duch z něj posléze učinil Poutníka Východu. Na Východ jej prý…