Houby kánoe
Turista z Česka upadne do spárů lidojedů, kteří si z jeho kůže chtějí udělat kánoi. Jako poslední přání náš občan žádá vidličku, a když ji dostane, začne se zuřivě bodat do prsou a volá: „Houby kánoe!“ Tento vtip a zvláště jeho ostravskou variantu s poněkud sprostším zvoláním, které v seriózním periodiku nelze otisknout, jsem měl kdysi rád. V dobách normalizace za ruské okupace mi dával hluboký smysl. Když po mně okupant něco chce, tak je frajeřina mu to nedat, i když si při tom uškodím a bude to bolet.
Víc než čtvrt století po konci reálného socialismu se stále někdy chováme jako turista u lidojedů. Když po nás dnes ne okupanti, ale přátelé v Evropě chtějí, abychom trochu pomohli s dočasným umístěním uprchlíků, umějí naši politici říci jenom „ne“. Místo aby udělali alespoň symbolické gesto a přijali pár stovek běženců, porušují naše právní závazky s rizikem, že na nás budou uvaleny citelné sankce. Jako by úplně zapomněli, jak vstřícně se Západ choval k desetitisícům československých exulantů v letech 1948 a 1968. Přitom v devadesátých letech jsme ochotně a bez větších problémů přijali tisíce bosenských muslimů z válkou zničené Jugoslávie. A nedávno jsme se ženou a dětmi na vlastní oči viděli, jak si dobrovolníci z Česka udělali rychlou a účinnou pomocí dobré jméno v uprchlických táborech od srbského Šidu po řecké Idomeni. Když člověk rodinám na útěku podá jídlo či horký čaj nebo si jen s jejich dětmi zahraje fotbal, strach z cizinců přirozeně vystřídá soucit a respekt.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
