Příliš málo na dialog

Do slavného prohlášení německé kancléřky „zvládneme to“ a následného otevření hranic uprchlíkům z Blízkého východu zbývá měsíc. První srpnovou středu roku 2015 se v televizním pořadu Tagesthemen (který má ve veřejnoprávní stanici ARD podobnou úlohu jako Události, komentáře v ČT) objevuje novinářka Anja Reschke.

„Tak to nemůže pokračovat,“ říká emotivně divákům v narážce na nenávistné e-maily, urážky a proti uprchlíkům namířené hrozby, jimiž se v tom čase plní sociální sítě i e-maily jejích kolegů. Následuje apel, že je třeba dát najevo, že většinu tvoříme „my“ – k cizincům vstřícní a k pomoci ochotní Němci. „Autoři nenávistných e-mailů musí pochopit, že tohle chování naše společnost netoleruje.“

Komentář obletěl zemi, liberálové a kosmopolitně smýšlející Němci jej hromadně lajkovali na Facebooku. Na webu ARD si jej v prvních 24 hodinách po odvysílání prohlédlo deset milionů diváků a v otitulkované verzi se šířil dále do Evropy. Z jiných médií v té době zněl podobný tón. Slavný herec Til Schweiger v často citovaném rozhovoru prohlásil, že odpůrci uprchlíků jsou „zblblí“ ze sledování televizních reality show, a prestižní týdeník Die Zeit na obálce píše velkým písmem „Willkommen!“ a k tomu hlavní komentář s titulkem: „Hledají se přátelé. Uprchlíci jsou pro Německo štěstím. Musíme to poznat a bránit před jejich odpůrci.“

Německá veřejná debata se v té době pevně betonuje: na jedné straně vstřícnost k nově příchozím ze strany všech parlamentních politických stran, milionů dobrovolníků, zavedených médií a na druhé straně strach a odmítání, obvykle na veřejnosti skrývané a ventilované na sociálních sítích. První skupina od té doby široce sdílí názor, že společenský dialog v Německu přerušili netolerantní radikálové.

Michael Haller, jeden z nejznámějších mediálních vědců Německa, se s tímto pohledem nespokojil. Zajímalo ho, nakolik k výše zmíněnému rozdělení německé společnosti přispěli sami novináři. Po více než roční práci teď představil studii, jejíž závěry nesou poselství médiím všude na světě. A které rozhodně překračují úzké hranice novinářské profese.

Fixace na politiku

„Není to studie všech médií,“ zdůrazňuje Michael Haller hned na úvod telefonického rozhovoru. „Zkoumali jsme každodenní zpravodajství celostátních a regionálních deníků, podle něhož se orientuje většina občanů. Nikoli rozhlas nebo týdeníky, které mají jinou roli.“ Hallerem vedený tým pracovníků z Univerzity v Lipsku a mediální školy v Hamburku pomocí speciálních počítačových programů analyzoval celkem 35 tisíc textů, asi 1700 článků bylo prozkoumáno v detailu. Cílem bylo prověřit podezření, že vlivná média psala o uprchlících jednostranně, v souladu s vládní linií, bez zájmu o námitky nejrůznějších kritiků.

V červenci představená studie se skládá z analýz rozepsaných na 180 stranách textu a grafů. Začíná mapováním zpravodajství nejvíce sledovaných webových serverů, z něhož autoři vybírají deset klíčových událostí spojených s uprchlickou krizí. Haller kritizuje „informační potopu zprávami bez jakéhokoli širšího kontextu“ v prvním pololetí krizového roku 2015 – coby znak omezené schopnosti zdůraznit a dát do souvislostí to podstatné. „Můžeme předpokládat, že se značná část publika cítila přehlcena, a proto se spolehla na své dosavadní názory a předsudky.“

Z této kritiky je pro českého čtenáře zřejmá přísnost výzkumníků, v německé akademické reflexi typická. A také vysoké nároky: normou kvalitní žurnalistiky je podle studie schopnost vést celospolečenský dialog mezi různými názory, který nemá o nic menší ambici než integraci společnosti a zpevnění demokracie.