Dívka z fotografie
Našli jsme v USA ženu, jejíž tvář se stala symbolem holokaustu českých Židů
Schopnost fotografie zachytit jedinečnou dějinnou chvíli nás fascinuje a francouzská agentura CAPA na tom svého času postavila skvělý seriál Sto fotografií století. Jeho kouzlo spočívalo mimo jiné v detektivních schopnostech tvůrců najít po letech aktéry snímků a ikonickým momentkám dodat příběh. V Česku podobný cyklus nemáme, ačkoli má u nás dokumentární fotografie silnou tradici a snímků, které se staly symboly událostí své doby, by se také pár našlo.
Jeden z těch nejsilnějších pořídil v březnu roku 1943 v jednom pražském bytě reportér Jan Lukas. Pojmenoval ho Před transportem. Je na něm dvanáctiletá dívka v kabátě s našitou židovskou hvězdou, ve tváři má výraz, který se dá jen těžko popsat slovy. Co znamená cesta do Terezína, na kterou se s rodinou chystala, tehdy Vendula Voglová ještě tušit nemohla, ale v jejím pohledu jako by se už odrážely hrůzy, které měly přijít.
I proto se fotografie stala jedním ze symbolů holokaustu českých Židů. A když před čtrnácti lety otvíralo ve Washingtonu své brány Muzeum holokaustu, použilo ji do svých propagačních materiálů.
U nás ovšem jen málokdo věděl, že Vendula válku přežila. Dnes je jí skoro devadesát let a žije pod jménem Wendy Old na východě Spojených států. O své minulosti donedávna nevyprávěla ani svým dětem a vnoučatům. „Nechtěla jsem si to připomínat,“ říká.
Kolega Ondřej Kundra paní Old přesvědčoval několik let, že její vzpomínky mají jedinečnou hodnotu, až letos svolila. Nechtěla se nechat vyfotografovat, takže v paměti nám nadále zůstane jako dvanáctiletá dívka. Ale její snímek získává svůj příběh, který si můžete přečíst v rubrice Téma.
A z aktuálního čísla bych vás rád upozornil ještě na materiály věnované prezidentským kandidátům. Minulý týden se do soutěže o nejvyšší úřad přihlásil bývalý šéf Akademie věd ČR Jiří Drahoš. Jeho důvody, názory a plány zkoumá Tomáš Brolík. A protikandidát Michal Horáček, který už několik měsíců objíždí zemi, v rozhovoru vysvětluje, co se o sobě a Česku během kampaně dozvěděl.
Vážené čtenářky a vážení čtenáři,
příjemné čtení vám přeje
Petr Třešňák,
zástupce šéfredaktora
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
