Včera tu nikdo nezemřel
Po dvou letech války na Ukrajině žije a roste naděje
Michajlo Tkač opravdu chtěl vstoupit do vojenského dobrovolnického praporu, ale lidé, kteří ho měli přijmout, byli proti. V pětačtyřiceti letech jim přišel starý a drobná postava mu nepřilepšila. Když už se zdálo, že je vše ztraceno, nechal si Tkač přinést nenabitý samopal kalašnikov. Vzpomněl si na pětadvacet let starou vojenskou službu, zavřel oči a během osmatřiceti vteřin zbraň rozebral a znovu bezchybně složil. Po chvilce ticha komise kývla a nenápadný automechanik se stal členem dobrovolnického batalionu Cherson, nazvaného podle města, kde Tkač žije. Byl červenec roku 2014 a do bitvy u Ilovajsku, největší ukrajinské pohromy války s Ruskem, zbývalo pět týdnů.
Na rozdíl od tisíce jiných ukrajinských vojáků ji Tkač přežil, ale jeho bojová kariéra v ní stejně skončila. Kulka nebo střepina mu utrhla ukazováček a polovinu prostředníčku na pravé ruce. S jistými obtížemi se vrátil ke svému civilnímu povolání, ale na obranu země nezanevřel. Dvakrát týdně dochází před budovu prokuratury v Chersonu a drží tu stráž. Věcně vzato to nedává žádný smysl. Prokuratura je malá nevýznamná budova na břehu řeky Dněpr, vedle ohromného a pustnoucího říčního přístavu. Do centra třísettisícového města to jsou odsud dva kilometry, a kdo sem nemusí, o tenhle kout nezavadí.
„Nevím, proč jsme právě tady, a ne třeba před radnicí nebo oblastním parlamentem uprostřed města,“ říká u symbolické bariéry z…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
