Dopisy

Hra s ohněm

RESPEKT 46/2015

Komentář – stručně shrnuto – tvrdí, že odmítání způsobu, jakým Německo reaguje na příliv běženců (a který očekává od ostatních členů EU), je nesolidární a protievropské. Na čem je tato teze založena a nakolik je obhajitelná?

Text vychází z premisy, že německá migrační strategie je správná. Otázkou tedy je, zda tato premisa platí. Ptejme se proto, co bude indikátorem úspěšnosti německého přístupu. Za indikátor bychom v tomto případě mohli považovat zvládnutou integraci osob, jimž bude udělen status uprchlíka, bezproblémový dočasný pobyt zakončený repatriací těch, kterým bude poskytnuta nějaká forma doplňkové ochrany, a neodkladnou repatriaci těch, u nichž nebude shledán důvod pro udělení ani jedné z forem mezinárodní ochrany.

Německo Angely Merkelové prohlašuje, že to dokáže. To však není výrok formulovaný na závěr pečlivé analýzy kapacit, nákladů a rizik, nýbrž výraz přání nepřipouštějícího si nepříznivé scénáře. Vezmeme-li v úvahu dosavadní zkušenosti s integrací migrantů z Blízkého východu a Afriky v Evropě, skutečnost, že se jedná o lidi z kulturně značně odlišného prostředí, a intenzitu migračního proudu, pak je namístě spíš skepse a obavy. Repatriace ve větším rozsahu, ať již okamžité v případě zamítnutých žadatelů o azyl, nebo ty předpokládané po skončení konfliktu, se jeví jako nereálné. Většina z těch, kdo se dostali do Evropy, v ní už také zůstala.

Vyhlídky na úspěch jsou proto značně nejisté a správnost německého přístupu diskutabilní. Komentář pochybnosti o přístupu nepřipouští a implicitně jej prezentuje jako jediný správný, když volání po alternativních způsobech, jak naložit s problémem, diskvalifikuje jako rozvracečské (rozuměj rozvracející EU) a xenofobní (narážka na „stavitele plotů“).

Evžen Diviš

Češi milují bankovky

RESPEKT 47/2015

V rozhovoru se ptáte Miroslava Singra na jeho názor na stanovisko odborů k tomu, že zahraniční vlastníci firem působících v ČR posílají zisky z větší části domů a zde ani neinvestují, ani nepřidají zaměstnancům. Pan Singer odpovídá, že je to sice pravda, ale že by se muselo rozklíčovat, proč tomu tak je.

Na internetu na toto téma pár článků je, ale není to žádný komplexní pohled; uvádí se, že příčinou jsou slabé odbory, nízká minimální mzda nebo vysoké odvody na sociální pojištění, špatná skladba průmyslu či hamižné OSVČ. Pokud bude ekonomika ČR růst, jak naznačují prognózy, bude se čím dál víc zaměstnanců ptát, proč nedostávají přidáno. Pamatuji, že když skončil rozvinutý socialismus, tak řada prosperujících podniků, když jim skončily povinné odvody do státního rozpočtu, svým zaměstnancům přidala tak, že skutečně cítili, že mají podíl na zisku. Časem se reálné mzdy zase snížily, ať z rozhodnutí zahraničních vlastníků, či, u menších firem, kvůli konkurenčnímu tlaku nadnárodních společností.

Neobhajuji vysoké platy za každou cenu, žádné Řecko, ale bylo by určitě přínosem dozvědět se od povolaných odborníků, jaké jsou příčiny současného stavu, zda se mohou zaměstnanci v ČR dočkat platů odrážejících jejich pracovní nasazení a co pro to musí udělat. Rád bych si takový článek v Respektu přečetl.

Tomáš Blažek