V anotaci na první díl fantasy trilogie pro mládež od Kate A. Boormanové se píše, že si ji oblíbí fanoušci Hunger Games. Podobnost s ikonou žánru je ovšem jen částečná. Smrtná zima sice patří k dystopiím, v nichž mladý hrdina zachraňuje svět před totalitářstvím. Od zfilmovaného bestselleru se však odlišuje už od první věty poetickým jazykem: „Tam venku cítím mrtvé vznášející se ve větvích.“ Hlavní hrdinka, invalidní patnáctiletá Emmeline, také není skvělá bojovnice. A už vůbec není připravená na vzpouru proti puritánskému společenství. Mnohem blíž má kniha nakonec ke slavnému Dárci od Lois Lowryové.
I tady je námětem revolta proti diktatuře, která svým členům tvrdí, že absolutní poslušnost a dodržování nesmyslných pravidel je má uchránit před neviditelným nebezpečím. Jenomže Emmeline se zdají sny; a jsou natolik přesvědčivé, že se jim rozhodne věřit. Pátrá tedy za pevností, kam se lidé ukryli za jakéhosi stěhování národů a kde se na hradbách za trest musí stát hlídka, neboť se všichni bojí, že v noci přijdou z lesů nestvůry. V hrdinčiných snech ovšem lesy nevystupují coby zlověstní nepřátelé, naopak ji k sobě vábí. Dívka má přitom o důvod víc ke strachu: její rodina je poznamenaná vzpourou babičky, jež byla za své provinění (o němž nikdo nic přesně neví) odsouzena na smrt.
Příběh zaujme především baladickou atmosférou a velmi uvěřitelnou hrdinkou, jež má vlastní hlavu a cit pro to, co je správné. Nevrhá se do krkolomných akcí, spíš musí neustále volit: mezi muži, kteří se o ni začínají zajímat, mezi svým strachem a tím, co jí říká rozum. A to vše v situaci, kdy se blíží ona „smrtná zima“ podobně osudově, jako když se ve Hře o trůny pronáší „Winter is Coming“. Oproti seriálovému hitu není děj knihy zdaleka tak spletitý, ale je slibně rozehrán tak, aby se události daly více do pohybu. A aby chlad přežilo i malé společenství, které již díky Emmeline našlo svobodu.
Autorka je spisovatelka.
Kate A. Boormanová: Smrtná zima
Přeložila Markéta Polochová. Host, 368 stran
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
