Uprostřed svobodné Evropy

Můj osud je stejný jako osudy jiných lidí. Jen si nerad kazím život žalostmi, které člověk stejně nezmění,“ říká v televizním interview drobný vitální muž na prahu osmdesátky. Mírně opálenou tvář Milana Schulze co chvilku zvlní lehký, jemně ironický úsměv. Když ale vypráví o pětadvaceti letech, která strávil v Rádiu Svobodná Evropa, oči mu září nadšením člověka, který mluví o něčem, co prostě miluje. „Nebyla to žádná normální žurnalistika. Zabývali jsme se jen tím, abychom bolševika dostali,“ vzpomíná na svou životní roli. A naráží na to, že vysílání Svobodné Evropy plnilo v době studené války spíš než zpravodajskou hlavně společenskou a politickou roli. Pro statisíce Čechů představovalo jeden z mála kontaktů s normalitou, kde nechybí inteligence, bystrost či západní vkus, kde se vtipkuje – a přesto zní éterem v češtině. Střípky ze života Milana Schulze zaplnily minulý týden stránky českých novin: ve třiaosmdesáti letech podlehl zápalu plic. Příběh jednoho z největších tuzemských novinářských es je zároveň svědectvím o zákulisí Rádia Svobodná Evropa, které ovlivnilo – a stále ovlivňuje – životy milionů lidí na planetě.