Editorial: Dílo a jeho autor

Zřejmě jen málokdo se mohl domnívat, že filmová premiéra Odcházení, které napsal i natočil Václav Havel, vyvolá pouze zájem recenzentů. Cokoli, co bývalý prezident činí, je nahlíženo jako součást politického vyjádření. Proto má kdekdo potřebu se k němu vyjádřit a co je příznačné, dokonce ještě předtím, než snímek spatřil světlo světa. Učinili tak především lidé z Hradu a expert na kvalitní kinematografii poslanec Vítězslav Jandák.

Kulturní dějiny jsou plné děl, jejichž hodnocení jsou zabarvena podle toho, nakolik je autor či autorka sympatická osoba. Je proto vlastně logické, že když nějaké dílo vytvoří bývalý prezident, tak to vyvolá mnoho emocí a polemik.

Zajímavé je, že na hodnocení filmu se nemohou shodnout ani recenzenti skuteční. Jedni vidí jako mnohem kvalitnější divadelní adaptaci, jiní (ke kterým se hlásí i autor těchto řádek) zase tu filmovou. Každopádně reflexi Odcházení se věnuje komentář Jana H. Vitvara na str. 16

Osud Odcházení je ale přece jen luxusní. Jeho autor totiž (ať už jej hodnotí kdokoli) nemá za sebou temnou historii. Právě naopak. Jsou však díla, jejichž osud dramaticky ovlivnilo občanské chování jejich autorů. Takový osud potkal například knihy spisovatele Louise-Ferdinanda Célina, který byl hlasitým stoupencem antisemitismu. Je samozřejmě na každém, aby se po svém k jeho dílu postavil, ale minimálně francouzské společnosti je jasné, co nepřijatelného udělal a veřejně se o tom mluví.

Petr Třešňák ve svém článku na str. 59–61 rozebírá zajímavý fakt, že v Česku se antisemitské pamflety velikánů zdejší literatury nepřipomínají. Jen málokdo tak ví o rasistických textech, které psal Jan Neruda a jde opravdu o extrémní příklad antisemitismu.

„V (české) historii nenajdete žádné rozbory, žádné studie, nevzpomínám si ani na žádnou větší debatu,“ říká v článku Jindřich Toman, český kulturní historik z University of Michigan. Více si přečtete v kulturní rubrice.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

ERIK TABERY