Zvednout se a jít mezi ně

Některý příběh může začít jednoduše. Třeba tak, že si čtyřicátník Petr Kubis jednoho dne při pohledu na kolegy, stejně jako on něco datlující do počítače, řekne: K čemu to všechno kancelářské starání vlastně je, když život je jinde. Česká policie je dlouhodobě poháněna k tomu, aby „vykazovala výsledky“, a tak se strážci pořádku hrbí dlouhé hodiny nad psacím stolem a do tabulek vypisují numera objasněných trestných činů a uzavřených přestupků. „Chtěl jsem to změnit. Chtěl jsem nás zvednout ze židlí a jít do terénu,“ říká Kubis.

Dnes je šéfem Městské policie v Sokolově a jeho pět let staré uvažování dostalo unikátní podobu: po městě tu na společné pochůzky vyrážejí policisté, městští strážci a politici a ptají se místních, co potřebují a jak to jde.

Věř mi, že pomáhám a chráním

Marcela Hurdichová se nejdřív trochu lekne, když se nedaleko jejího stánku zastaví skupinka čtyř mužů, z toho tři v policejní uniformě. Stojí vedle sebe, mírně rozkročení a v ostrém odpoledním slunci uprostřed liduprázdného prostoru mezi paneláky jejich postavy vrhají dramatické, skoro westernové stíny. „Něco se stalo?“ ptá se trafikantka. Jenže to se už dívá do tváře zastupitele za zdejší obvod Jana Picka (ČSSD), který sám sebe i strážce za ním představí, podá jí svoji vizitku s číslem na mobil a řekne, že kdyby potřebovala s čímkoli…