PŘÍBĚHY O LÁSCE A SMRTI

Toto je příběh z nedaleké budoucnosti, z časů okupace Evropy mocným a zde neidentifikovaným národem. A začněme vyprávění okamžikem, kdy Kvu položil ruku na zápěstí Nha a chvíli ji tam podržel. Já vím, pravil konejšivě a pak dlouho mlčeli. Oba dobře znali sílu mlčení. V dějinách jejich země mlčení přenášelo hory a stavělo i bořilo dynastie. Však nebyli milenci, to mlčení a ruka na zápěstí znamenaly zde něco jiného. Kvu byl protektorem celé okupované Evropy a Nh místodržícím v jedné z obsazených zemí. A Nh měl teď problémy, které se dají označit jen slovem nevýslovné. A Kvu se mu proto snažil vyjádřit své sympatie a svou solidaritu.

Jsme v Paříži léta Páně 2020 nebo snad 2021, pokud to budeme počítat podle nám dobře známého gregoriánského kalendáře, který ale už Kvu v obsazené Evropě vyměnil za svůj vlastní kalendář. Než Kvu s Nhem ukončí své významné mlčení, zasvětím vás ještě do hierarchie v okupačním mechanismu toho okupujícího národa. Přímým nadřízeným Kvua byl Nejvyšší Blin, s nímž byl Kvu ve stálém spojení, přestože mezi nimi teď právě ležely tisíce bunů, což je jejich jednotka vzdálenosti, jejíž přepočítávání na naši by mi, nezlobte se, činilo nemalé potíže. Zůstaňme tedy jen u faktu, že spojení Kvua s Blinem by se dalo obrazně vyslovit tak, že těžko posoudit, který pohyb Kvuova malíčku je ve skutečnosti jen nastaveným pohybem malíčku Blinova. Ale myslím si, a hned pochopíme proč, že v…