Zemanovi s láskou
Miloši Zemanovi je právě pětašedesát. Upřímně gratulujeme, přejeme pevné zdraví a poklidné moudré stáří. Hlavně se nepřepínat.
Představuju si, co tak asi Zeman celé dny na Vysočině dělá.
Půl desáté ráno a pořád nic. Už je dávno zpátky z konzumu, v síťovce loupáky, vepřovou paštiku a čtyři lahváče. Do oběda by to mohlo stačit. Telefon pořád nezvoní a ani na ICQ (bývalý premiér prý propadl moderním technologiím) se nikdo nehlásí. Prachem zapadává sádrový jelen, dar od přítele Fencla, i roztomilá zmenšenina temelínských věží, pozornost od Mirka Grégra. Zeman smutně žehlí flanelové košile a vyhlíží doručovatelku s důchodem.
Konečně, konečně aparát zvoní. „Josefe, dobrý den. Jak jistě víte, považuji všechny novináře za idioty, zejména proto, že jste mi již týden nezavolal. Nemám samozřejmě nejmenší potřebu dnešní politiku komentovat, neboť jsem z ní dobrovolně odešel, a proto bych pouze stručně konstatoval… (o 45 minut a tři piva později) …proto jsem si stanovil, jak, Josefe, jistě víte, tři podmínky svého návratu do politiky. Tou první… (o 15 minut a poslední půllitr později) …jak sám vidíte, tyto zcela jasné podmínky jsem formuloval tak, abych je mohl kdykoli modifikovat, neboť se do politiky nikdy vrátit nechci. Jsem tady na Vysočině naprosto šťastný, za chvíli odcházím na procházku do místních lesů, kde jsem sehnal již, aniž bych o to jakkoli usiloval, šestnáct hlasů pro svou kandidaturu v přímé volbě prezidenta, pochopitelně pouze v případě, že budou splněny podmínky, které jsem se vám již snažil, vidím že marně, vysvětlit. Ano, v půl čtvrté, to budu mít chvíli. Samozřejmě, fotografa s sebou, blbe, proč bych to jinak asi tak dělal?“
Vlastně tomu člověku rozumím. Taky mi je líto, že už se nepíše rok 1997, že už je spousta věcí jednou provždy pryč. Jsou země, jejichž bývalí premiéři přednášejí na univerzitách, smiřují Blízký východ, zakládají bohulibé nadace. U nás si jeden hraje na zbohatlíka v paneláku v Miami a další na spokojeného penzistu kdesi v lesích. Myslím, že si jako dárek k jubileu opravdu zaslouží, abychom mu to konečně dopřáli. Takže tři, dva, jedna – a mažeme z mobilu teď!
Autor pracuje v ČT.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
