Nebezpečí lásky a hry moci

Útlý román Norky Hanne Ørstavikové (1969) Ve skutečnosti (1999) se v originále jmenuje Stejně pravdivé, jako já jsem skutečná. Název působí existenciálně a taková je i výchozí situace: Vypravěčka Johana, studentka psychologie, nemůže ven ze svého pokoje. Je tam zamčená.

Omezení fyzické svobody ji nutí, aby unikla alespoň v myšlenkách. Před čtenářem se ve strhujícím tempu rozvíjí proud úvah o soužití s matkou a fragmentárních vzpomínek na posledních čtrnáct dní, během nichž se Johana zamilovala a poprvé spala s mužem.

Vypravěčka jako zvíře v teráriu

Stejně jako v románu Láska (česky 2002) tematizuje autorka i zde vztah matky a dítěte. V Lásce matka fatálně selhává ve vztahu k malému synovi, tady je situace o něco komplikovanější. Johana je už ve věku, kdy je schopna se v mezilidské mocenské hře sama zhostit role, a tak jako matka manipuluje jí, i ona matku využívá. Ve skandinávských zemích je obvyklé, že děti odcházejí z domova nejpozději po střední škole, Johana však s matkou dosud bydlí a žije na její účet, aby se na studiích nezadlužila a mohla hned po škole začít s vysněnou kariérou úspěšné psycholožky. V této hrdinčině dvojakosti spočívá nejpoutavější téma románu. Nejen Johanina matka, ale ani Johana není ochotna věnovat druhému víc, než je nezbytně nutné. I ona spatřuje v lásce především nebezpečí.

Ørstaviková si v postavě Johany…