Reformy

Francie a Česká republika byly v období mezi dvěma světovými válkami země velmi si blízké a stále mají mnoho společného, byť se to některým pražským politikům příliš nelíbí a svou zem by raději úžeji propojili s jiným kontinentem.

V průběhu léta, pár týdnů po sobě, se parlamenty obou států zabývaly fiskálními reformami. Poslední slovo by lépe vyznělo v uvozovkách, poněvadž navzdory pompézním prohlášením našich politických vůdců jde v obou případech spíše o poloreformy. I když v detailech míří na odlišné stránky fiskální soustavy, v mnohém jsou si podobné. Daňová opatření premiéra Françoise Fillona i jeho českého kolegy Mirka Topolánka mají vzpružit ekonomiku, ale neměla by řešit hlavní problém francouzského ani českého rozpočtu neboli jejich chronické deficity, jež přesahují maastrichtská kritéria.

Jestliže každá vláda slíbila, že na těchto reformách nebude nikdo škodný, což lze v průměru připustit, někteří na tom přesto vydělají více než ostatní. V obou případech totiž vlády označované za pravicové s liberálními inspiracemi nadělily největší dárky vyšší třídě. Ve Francii pak téměř zrušenou daní z dědictví i střední třídě.

Bylo také zajímavé sledovat, jak oba kabinety realizovaly hlavní sliby z volební kampaně – rovnou daň propagovanou ODS a snížení daňového zatížení slibované Nicolasem Sarkozym. Francouzský prezident…