Fabrice Martin Plichta

S francouzským filozofem a politologem o finanční krizi, Číně, Rusku a o vůli škůdce

V posledních dnech se pražské deníky znepokojují nad špatnými výsledky žáků čtvrté až deváté třídy v matematice a zároveň se podivují nad tím, že čeští učitelé patří k těm nejnespokojenějším na světě.

Francie a zejména její hyperaktivní prezident Nicolas Sarkozy chtějí Česku vyfouknout „její“ předsednictví Evropské unii.

Za čtyři měsíce převezme Česko předsednictví Evropské unie. Přípravy se proto zintenzivňují. Souběžně s tím však narůstá napětí a množí se důvody k obavám. Jako obvykle nepřicházejí tyto špatné zprávy, schopné ohrozit dobrý průběh evropského předsednictví, ze zahraničí, ale z Prahy.

Během návštěvy francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho v Praze, pár dnů po irském „ne“ Lisabonské smlouvě, mě kolegové francouzští novináři zasypali otázkami ohledně českého euroskepticismu.

Hladovka Jana Tamáše a Jana Bednáře z občanské iniciativy Ne základnám! některé politiky naježila, u jiných naopak vyvolala vůli po dialogu.

Mezi pražskými zastupiteli a kulturní frontou je to na nože.
Divadelní ředitelé, herci a šéfové kulturních institucí vyšli do ulic, více než třináct tisíc příznivců umění podepsalo petici „Za Prahu kulturní“.

Poslední výroční zpráva o stavu respektování lidských práv ve světě, kterou v březnu publikovalo americké ministerstvo zahraničních věcí, doslova nadzvedla Mirka Topolánka.

Až budete číst tyto řádky, pravděpodobně vám již bude známo jméno hlavy státu na dalších pět let.

Poslední Vánoce byly na pohádky štědré a tentokrát nejenom v televizi.

„Al Gore je můj nepřítel.“

Během své oficiální návštěvy Francie 8.–9. října poskytl premiér Mirek Topolánek rozhovor pouze deníku Le Figaro.

France and the Czech Republic were very close during the period between the world wars and they still have a lot in common, even if some Prague politicians don’t much like it and would prefer to be connected with another country on a different continent.

Francie a Česká republika byly v období mezi dvěma světovými válkami země velmi si blízké a stále mají mnoho společného, byť se to některým pražským politikům příliš nelíbí a svou zem by raději úžeji propojili s jiným kontinentem.