Óda na Sazku Super Size
Není to tak dávno, co si Respekt povzdechl, jak málo jsou u nás k vidění angažované dokumenty. A hned tu máme dva nové. Do kin přichází vyhlášený americký film Super Size Me, jehož autor riskoval vlastní kůži, aby divákům ukázal, kam vede stravování u McDonald‘s.
Není to tak dávno, co si Respekt povzdechl, jak málo jsou u nás k vidění angažované dokumenty. A hned tu máme dva nové. Do kin přichází vyhlášený americký film Super Size Me, jehož autor riskoval vlastní kůži, aby divákům ukázal, kam vede stravování u McDonald‘s. Přežil a poslední zprávy ze světového tisku nás uklidňují, že jeho bídný zdravotní stav se pomalu vrací do normálu. S druhým filmovým kaskadérem to ovšem dopadlo hůř. Igor Chaun v dokumentu Sazka Arena, který před týdnem odvysílala televize Prima, nasadil vlastní pověst, aby nás přesvědčil, jak báječná je nová hokejová hala ve Vysočanech. V tomto případě je poškození bohužel trvalé.
Cukr a pryč
Začněme ve Spojených státech, protože Super Size Me je opravdu filmová událost, objevná i zábavná. Populární debatu o tom, jestli jsou Američané národem hrdinů, nebo padouchů, staví do nečekaného světla. Naši zámořští spojenci jsou především národem tlusťochů. Nikde jinde na světě nenajdete dvě třetiny dospělé populace nebo 37 % adolescentů s nadváhou, eventuálně těžkou obezitou. Režisér a scenárista Morgan Spurlock si to uvědomil, když na Den díkůvzdání v roce 2002 pojídal pečeného krocana a sledoval ve zprávách událost, kterou s ironickým úšklebkem neopomenulo zmínit snad žádné evropské médium. Dvě korpulentní dospívající dívky zažalovaly fastfoodový řetězec McDonald‘s za to, že jim jeho strava přivodila obezitu a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.
