Krásná k smrti

Vánočním tržištěm se přelévají davy, vzduch je plný vůně jmelí a purpury. Lucie říká, že tu krásně voní pečeně a taky koblihy. Lucie má pořád hlad. Už osm let má nepřetržitě hlad a ústředním tématem je pro ni jídlo. Hezká, drobná blondýnka vypadá tak na šestnáct, je jí dvacet tři. Dnes sice snědla jogurt s rohlíkem, docela ráda by se však najedla pořádně. Ale nemůže. „Sním o tom, že zajdu do voňavý pekárny, objednám si třeba koláče, ale udělat to nedokážu.“ Párkrát už sice zvládla zajít do obchodu a jídlo koupit, pak ho ale vyhodila do koše.

A vypadá to, že Lucie se nenají ani dnes. Už osm let trpí anorexií. Tak dlouho si potravu odpírala, až vznikl psychický blok – a teď se najíst nedokáže, přestože tvrdí, že chce. Do téhle podivné a strašidelné nemoci spadla stejně jako tisíce jiných dívek v dětství. Lucii se také líbily světové modelky ladně kráčející po třpytivých molech, kterým svět leží u nohou a jejichž hubená těla vydělávají miliony. „Kate Moss, ,Gazela‘ Bündchen, Luisel Ramozová… pro mladý špejle jsou tohle božstva,“ říká Lucie s odstupem svých třiadvaceti let.

Jde to rozmluvit

Tahle ordinace je na dobré adrese. V čekárně, bývalém vinohradském bytě s růžově vymalovanými stěnami, jsou samé ženy. Starší dámy, evidentně s nadváhou, ale i dvě mrňavé útlé snad dvanáctileté holčičky. Od maminek, které se hned rozpovídají, se…