Mimochodem
„Přísahám, že jsem ten prošlý pas někde ztratila,“ prohlásila jsem na Obecním úřadě. Paní se chápavě usmála, vydala mi nový doklad a dala mi podepsat prohlášení.

„Přísahám, že jsem ten prošlý pas někde ztratila,“ prohlásila jsem na Obecním úřadě. Paní se chápavě usmála, vydala mi nový doklad a dala mi podepsat prohlášení. Bylo jí jasné, že lžu a že nejsem první: v propadlém pase mám totiž platné americké vízum, a proto si ho chci nechat. Teoreticky ho můžu předložit při vstupu do USA. Prakticky ovšem riskuji nepříjemnosti a vrácení, protože v Česku dva pasy mít nesmím. Jsou dobrodruzi, kteří to risknou. Jenže mně se nakonec nechce ani riskovat, ani znovu žádat, předkládat daňové přiznání a dávat záruky, že v Americe nezůstanu. Tak se na to platné vízum občas podívám, vzpomínám na New York a je mi upřímně líto blednoucích českých sympatií vůči USA.
Byly doby, kdy každý chtěl být Američan, přestože tam nikdy nebyl. Generace Čechů trávily večery s Hlasem Ameriky a Svobodnou Evropou a s tím, že Amerika má mnoho podob, si hlavu nelámaly: Reagan, Frank Zappa, Ginsberg a Woody Allen, to všechno dohromady byl jediný sen o svobodě. Až do roku 2001 to tak zůstalo, jelikož získat vízum většinou nebyl problém. A pak, před invazí do Iráku, jsem potkala mladičké demonstranty kráčející k americké ambasádě. V čele nesli nápis: Pryč s americkým imperialismem! Ten rudý transparent jsem si pamatovala z prvomájových průvodů, i ptala jsem se: „Děti, kde jste ho našly?“Ale nikdo mi neodpověděl a napadlo mě tedy, že jim ho někdo dal. Jejich světonázor mohla upravit jediná věc: cesta do Ameriky a pochopení, jak obrovskou mentální energii přes všechny problémy Amerika představuje. Jenže už na první pohled bylo jasné, že nikdo z nich by nesplnil vízová kritéria. V té době udílení víz silně přituhlo a během dalších tří let jsme se změnili i my: bohatnoucí Češi získali sebevědomí, už se nemíní ve frontách doprošovat, zda někam smějí, a nechce se jim ani odhalovat stav svých financí. Radši jedou jinam. Obraz Ameriky se tak pomalu obrací a ze země svobody se stává nečitelná a mírně nepřátelská velmoc. Na rozdíl od západní Evropy přitom u nás ani tak nejde o Irák jako o ta víza. Milí američtí diplomati a kongresmani! Nekoukejte jen do svých počítačů a na formuláře, koukejte taky kolem sebe a zvažte, co má cenu. Možná všichni ti odmítnutí nesplňovali vaše vízová kritéria na sto procent, ale byli to v naprosté většině lidé, kteří věřili v pozitivní Ameriku. Možná tam načerno mohli umýt talíře v hospodě nebo načesat hrušky a vám se podařilo tomu zabránit. Ale to je zanedbatelná škoda ve srovnání s tím, že ztrácíte sympatie nastupující generace ve střední Evropě. Ta si totiž vaši podporu v těžkých dobách už nepamatuje. A pokud jde o terorismus a vaše obavy, buďme upřímní: Evropa je stejně ohrožená jako vy a kolik nebezpečných lidí nosí v kapse bezvízový evropský pas, nikdo nespočítá. Myslím, že svůj starý pas s vízem asi zahodím. Nechci už do Ameriky jet na vízum. Nechci se podílet na historickém omylu, který vyrábíte.


Autorka je spisovatelka.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.



















