Oběti modrého dýmu

Trestáme jednotlivé kuřáky, za problémy přitom ale může obchod se závislostí na nikotinu, na němž vydělává i stát. Kouření bylo dlouhá desetiletí součástí image politiků i dalších známých lidí. Pomáhalo jim vyjádřit moc a určitý životní styl. Ludwiga Ehrharda, tvůrce znovuzrození německého hospodářství, si bez doutníku veřejnost ani neuměla přestavit, stejně jako Winstona Churchilla či později Gerharda Schrödera. Není proto divu, že když se v 60. letech minulého století objevilo první varování před zdravotními důsledky kouření, nesetkalo se s příliš velkou odezvou. Zřejmě se na tom podepsala i skutečnost, že úspěšní lidé dělali tabáku reklamu.

Politici a tabákový průmysl dlouho udržovali velice dobré vztahy. Stoupající daně z kuřiva plnily a dosud plní státní pokladny. A velké tabákové koncerny se ukázaly být velice štědré, pokud šlo o finanční dary v sociální oblasti, například do vzdělávacích institucí nebo domovů pro postižené děti. Symbióza ale nemusí trvat věčně. Většině zemí Evropské unie dochází dech při financování zdravotnictví a choroby související s kouřením znamenají další zátěž. Zdá se proto, že aliance bude vypovězena. Evropa hledí přes oceán a zajímá se o to, jak postupují proti kuřákům ve Spojených státech. V příštích letech můžeme čekat opatření, proti nimž je chystané zdražení cigaret v Česku zcela bezvýznamnou epizodou.

Kouříte? Máte padáka

Mnohé evropské země v poslední době zakázaly kouření…