Kaleidoskop

Každodenním zdůvodněním kosmických letů na Měsíc je výrok: Chceme vědět něco o počátcích Země, kdo jsme a kam patříme. Ani u mise na Titan však nelze použít zdůvodnění Edmunda Hillaryho, proč zlezl Mt. Everest: Protože tam je. Přesto byla u Titanu zlatoústá prohlášení o důvodech mise redukována na potřebu prozkoumat původ atmosféry a reakci organických sloučenin s dusíkem a metanem. Ty jsou základními stavebními součástkami života. Největší z měsíců, větší než Merkur či Pluto, se zajisté od Země liší, a tudíž srovnání se složením planet pozemského typu pokulhává. Protoplanetární plynoprachový disk byl totiž v době tvorby planet silně diferencován. Poblíž Slunce, v oblasti, kde dnes krouží planety pozemského typu, bylo velké teplo, a proto byly pro stavbu planet k dispozici většinou jen křemičitanové (nesnadno těkavé) součástky. Většina těkavých a lehce sublimujících součástek byla ve vnějších částech tohoto disku, v místech, kde jsou dnes Jupiter, Saturn, Uran či Neptun, a právě v této části sluneční soustavy Titan vznikl. Je třeba také připomenout překvapivé zjištění z devadesátých let: ve sluneční soustavě není dvou stejných těles ani dvou stejných měsíců. Každé těleso má svou vlastní geologickou historii, každé je svým způsobem unikátní.

•••

I přes podstatný rozdíl v chemickém složení povrchu jsou geologické procesy, které utváří povrch Titanu, velmi podobné těm na Zemi. Pevný povrch Titanu je rozbrázděn tmavými koryty, které připomínají…