Třikrát na okraj

V Německu, rodné zemi autora Kapitálu, se rozjela debata o kapitalismu. Šéf vládních sociálních demokratů (SPD) Franz Müntefering přirovnal mezinárodní finanční fondy ke kobylkám. Připomínalo to krizi v jihovýchodní Asii před osmi lety, kdy tehdejší malajský premiér Mahathir Muhamad dehonestoval finanční spekulanty ještě tvrději a s rasistickým podtónem. V Evropě by se to stát nemohlo, mysleli si mnozí. A vida, už je to tu. Parlamentní klub SPD dokonce sestavil interní dokument, v němž vypočítává „asociální investory“ od KKR přes CVC až k firmě Blackstone. A co na to kapitalisté? Hlava německých zaměstnavatelů, Dieter Hundt, se vyjádřil jasně: „Z toho, co se teď děje, je mi k zblití. Místo abychom se zabývali svými reálnými problémy, žvaníme o kobylkách a asociálním chování.“ Jedině Karel Marx by z toho snad měl radost.

Je smutný fakt, že jedna z nejdůležitějších věcí, která se udála ve světové ekonomice, je také ta nejnudnější, povzdechl si minulý čtvrtek v britském Guardianu novinář Victor Keegan. Oč vlastně jde? Vyjednavači EU, USA, Brazílie, Austrálie a Indie se na půdě Světové obchodní organizace (WTO) shodli na tom, jak přepočítávat celní sazby na zemědělské výrobky z dosavadních tax podle počtu kusů či hmotnosti na procenta z hodnoty zboží. Právě tahle dohoda je průlomem jedné ze slepých uliček, v nichž vězí již dlouhé měsíce světová…