Šárka Homfray: Odměna za prevenci, účet za péči

Ministerstvo zdravotnictví chce lidi finančně motivovat k důslednějšímu absolvování preventivních prohlídek. Kdo po pětačtyřicítce absolvuje příslušné preventivní screeningy, mohl by od své zdravotní pojišťovny automaticky dostat 500 až 1500 korun. Myšlenka sama o sobě dává smysl, protože nemoc, kterou zachytíme včas, se léčí lépe a zpravidla i levněji. Jenže prevence není jen otázkou toho, jestli jsme dostatečně zodpovědní a myslíme na své zdraví, ale také toho, jaké reálné možnosti k prevenci vlastně máme.

To, že pokud chcete zajít na preventivní prohlídku, musíte mít v první řadě kam, zní banálně jen do okamžiku, než se pokusíte najít zubaře, praktického lékaře nebo některého specialistu v regionu, kde jich je nedostatek. Dost možná budete rádi, když za takovým lékařem budete jezdit do krajského města, a taková péče pak logicky vyžaduje více peněz a času. Na preventivních gynekologických prohlídkách se pak setkáváme s čím dál kreativnějšími poplatky i za věci, které mají být součástí hrazené péče. Že návštěva u zubaře i při dodržování veškeré prevence stojí třeba i několik tisíc, to také není žádné tajemství. A pokud vaše dítě potřebuje rovnátka, bez ohledu na důkladnou ústní hygienu, dostanete se na částky, se kterými mají problém i poslední zbytky naší vyšší střední třídy. Děti z nízkopříjmových rodin mají smůlu.

Navrhovaný příspěvek, ideálně ještě gamifikovaný do kreditů v roztomilé mobilní apce naší pojišťovny, nebude odměňovat jen zodpovědný přístup k našemu zdraví, ale také to, kde bydlíme, kde pracujeme, a jestli máme dostatečný příjem na to, abychom se prevenci věnovali. Navíc těch navrhovaných pár stovek sice člověk tzv. nenajde na ulici, ale v době rostoucích nákladů na zdraví i na všechno ostatní nevyřeší vůbec nic. 

Odměňovat prevenci proto není špatný nápad. Jenže otázka, jak lidi přesvědčit, aby k lékaři přišli, není ta první, kterou bychom si měli klást. Nejdříve bychom měli řešit, jestli lidé skutečně mají kam na preventivní prohlídku přijít a jestli si mohou dovolit péči, která po prohlídce následuje. Protože odpovědnost za zdraví se dá po člověku spravedlivě požadovat teprve tehdy, když má skutečnou možnost se o něj starat.