Ideje střídají manévry

Zřídkakdy se stane, že spojenci i protivníci jedné osoby najdou společnou řeč. U Jiřího Paroubka se to stane, když se jich zeptáte, jaký pravděpodobně nový český premiér je. Příštích čtrnáct měsíců nám bude podle těchto hlasů vládnout člověk velmi schopný, pracovitý, pragmatický. Solitér. Nehledí na spojence, nehledí na své včerejší názory. Pan Nikdo (před jedenácti lety pro Pavla Dostála). Politicky prozíravý. Lidsky studený. A ochotný dohodnout se s kýmkoli.

Kapitalista z Národní fronty

Rodák z Olomouce vstoupil do politiky už v osmnácti letech, těsně po příchodu na Vysokou školu ekonomickou. Psal se rok 1970 a stal se členem jedné ze stran Národní fronty – Československé strany socialistické. „Těžko říct, co mě k tomu vedlo, bylo to před pětatřiceti lety,“ říká dnes Paroubek. „Byli jsme teprve na prahu normalizace, věřil jsem, že se dá navázat na pražské jaro a dělat dobré věci.“ Z počátečních ideálů prý vystřízlivěl, když zjistil, že strana byla určená jen na „sbírání starých kostí a papíru“. Poznání mu však trvalo celých šestnáct let a během nich se stačil dostat do širšího vedení strany.

Nový předseda vlády se o této epizodě v oficiálním životopise ani nezmínil. Svou předlistopadovou kariéru hájí takto: „Nikdo o mně nemůže říci, že bych se zachoval nečestně nebo že bych projevoval názory konformní s normalizační…