Mečiarův smích
Slováci jdou o víkendu k nezáviděníhodné volbě. Vybírat ve druhém kole prezidenta mezi Vladimírem Mečiarem a Ivanem Gašparovičem, to je jako dilema mezi uříznutím ruky a uříznutím nohy, mezi Alzheimerovou a Parkinsonovu nemocí nebo prostě jako mezi Grebeníčkem a Ransdorfem.
Důvody tohoto výsledku prvního kola se minulý týden hledaly leckde. Nudný kandidát hlavní vládní strany? Těsný rozdíl mezi druhým a třetím místem? Nechuť lidí k reformám? Aféry Dzurindovy vlády? To vše je pravda, zbývá dodat snad ještě jednu příčinu: nechuť rozlišovat. I jinak uvážliví lidé v Bratislavě dnes se slovanskou melancholií tvrdí, že „za Dzurindy je to stejné jako za Mečiara“. Jako by špatný premiér byl totéž co premiér-mafián.
Tuto nechuť korunovala slovenská vládní koalice, jejíž dvě strany radí k urnám vůbec nechodit. Jistě, je těžké volit mezi někdejším kápem a jeho někdejším poskokem. Co se za Mečiara páchalo, to Gašparovič coby šéf parlamentu kryl – ať to byl únos prezidentova syna nebo intriky proti sousedním státům. Lze tady rozlišovat? Mečiar se za onu temnou éru nikdy neomluvil, Gašparovič ano. Ale až minulý týden a tak polovičatě, že nelze říci, zda je pan Gašparovič polepšený „lotr po pravici“, který se obrátil v poslední chvíli Velkého pátku, nebo i nadále jen lotr. Jedni říkají: První je na Západě persona non grata, druhého tam tolik neznají. Druzí namítají: Právě proto bude Mečiar sekat dobrotu, kdežto Gašparovič se bude chtít odvděčit…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
