Nejslavnější z hejsků

Od filozofie se očekává, že se bude zabývat dalekosáhlými otázkami bytí, času, mravních zásad a smyslu života, nebo alespoň prozkoumá způsoby, jak takové otázky klást. Terén je to jistě bezbřehý, i mysliteli se však někdy zasteskne po užším vymezení předmětu bádání a rád se i se svou filozofickou erudicí přimkne k specializovanějším oborům, jako je psychologie, sociologie nebo kulturní historie. Svůdným příkladem obratu k „všednosti“ se stala díla Michela Foucaulta věnovaná společenským mechanismům potlačujícím odlišnost. Zabýval se hlavně životem šílenců a trestanců, jenže odlišnost se stala vděčným tématem reflexí i v méně vyhrocených polohách. Ukázalo se, že otázky bytí, času, mravních zásad i smyslu života, ale také konvencí a odlišností se zajímavě vyjevují v životním stylu, což je obor spíš mondénní než filozofický. Možná i proto upoutal hlavně francouzské myslitele. Na díla, která mu věnovali, se u nás v posledních letech zaměřilo nakladatelství Prostor. Loni vydalo Říši pomíjivosti Gillese Lipovetského, zkoumající módu a její postavení v moderních společnostech, a knižní esej O nomádství Michela Maffesoliho, který rozebírá fenomén moderního tuláctví v souvislosti s vystupňovanou organizovaností soudobé industriální společnosti. Letos zde vyšel překlad rozměrné studie Françoise Coblenceové Dandysmus. Povinnost pochybnosti pojednávající o zvláštním druhu provokativního šviháctví, jež…