Náš spojenec Kaddáfí

Americký vojenský tlak na afghánské tálibány doplňuje v posledních týdnech aktivita evropských diplomatů, kteří se snaží získat podporu islámských zemí pro postup Západu, a navštěvují proto jednu zemi za druhou v pásu od Maroka po Indonésii. Cynicky by se dalo říci, že to jsou kontakty jistě užitečné. Problém ovšem je, že diplomaté zavítali i do zemí, které patří do kategorie lotrovských režimů a za jiných okolností by se jim asi obloukem vyhnuli. Například do Sýrie či Libye.

Ruce Tonyho Blaira

V roli evropského diplomatického vlajkonoše se představil před týdnem britský premiér Tony Blair. Na minisummitu v Londýně předal evropským kolegům informace ze své cesty po Blízkém východě. Jak vyplývá z agenturních zpráv, především jim tlumočil zjištění, že je tento region stále ochoten s evropskými zástupci jednat, a to údajně s vysokou dávkou důvěry. Vrcholným bodem jeho cesty byla návštěva Sýrie. Britský tisk ji ovšem označil za naprosté diplomatické fiasko. Především kvůli faktu, že Blair většinou jen poslouchal pochvalná slova hostitele, prezidenta Bašára Asada, na adresu militantního palestinského hnutí Hamas. Rovněž musel vyslechnout tvrdé formulace odsuzující bombardování Afghánistánu, aniž by se proti tomu nějak viditelně ohradil. Šéf britské vlády se po návratu snažil vše vyžehlit tvrzením, že v soukromí probíhaly rozhovory ve vstřícnějším tónu. Podal také vysvětlení, proč podle něj byl docela dobrý nápad se na takovou cestu vydat. "Je nutné…