Hledání normálního Anděla
S výjimkou Berlína se málokteré místo střední Evropy stalo tak rozlehlým staveništěm jako pražský Smíchov. Vnímavý chodec při pohledu na radikální proměny, kterými lokalita prochází, rychle vycítí, že se stává svědkem něčeho významného a příznačného. Sotva se tak ubrání otázce: vtrhla sem ohavná globalizace a mrzačí město, nebo odtud konečně někdo vymetá chátrající špínu předminulého století a napomáhá rozumnému rozvoji metropole?
Linie rozjímání
První pražská předměstí Smíchov a Karlín vznikala někdy po roce 1840 podél cest kopírujících řeku. Obě proto mají do značné míry klasicistní půdorys s řadou zajímavých obytných staveb, které ještě nejsou chráněné, a tak naštěstí, či naneštěstí (podle toho, zda je či není architektura továren a činžovních domů 19. století považována za hodnotu), umožňují rozsáhlé přestavby. Nejmarkantnější proměnu dnes bezesporu prodělává především smíchovská křižovatka u Anděla a její bezprostřední okolí. Novou dominantou místa se stal Zlatý anděl, velkoryse pojatá víceúčelová stavba navržená Francouzem Jeanem Nouvelem (1945), jehož jméno lze najít v každé příručce typu „Padesát nejlepších současných architektů“. Proslavily jej především nádherné projekty Arabského institutu v Paříži, Kongresového centra v Luzernu či Opery v Lyonu. Také Zlatý anděl postavený loni za miliardu korun na třiceti tisících čtverečních metrech patří mezi jeho spíše významnější práce. Nejde však jen o samotnou budovu. Už v lednu 1990 proběhla…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
