Černomyrdin-Gore už neplatí

K 1. prosinci Rusko vypovědělo dohodu se Spojenými státy z roku 1995, která měla v nadcházejících letech značně omezit příliv zbraní na hladový íránský trh. Další doklad faktu, že pojelcinovské Rusko pod vedením prezidenta Vladimira Putina vykročilo suverénně za prosazováním vlastních zájmů na světové scéně. Prostředky, jimiž tak činí, však často vzbuzují značnou nelibost a v případě vztahů Ruska s Íránem to platí dvojnásob.

Vyvážet a ovlivňovat

Podle dohody tehdejšího ruského premiéra Viktora Černomyrdina s viceprezidentem Alem Gorem mělo Rusko dokončit dosavadní zbrojní kontrakty před rokem a neuzavírat další. V jejich rámci šly do Íránu konvenční zbraně všeho druhu od tanků po dieselové ponorky, jediné ve vlastnictví některého ze států Perského zálivu. USA tehdy věřily, že tyto zbraně s relativně zastaralými technologiemi neporuší stabilitu v regionu a kontrakty zároveň přispějí k uspokojení potřeby předimenzovaného vojenskoprůmyslového komplexu Ruska. Podle údajů z roku 1996 tak mohla Moskva každoročně prodávat do Íránu vojenský materiál v hodnotě půl miliardy dolarů, což představovalo 85 % veškerého dovozu Teheránu z Ruska. Příslib Moskvy, že nové generace zbraní s přelomem tisíciletí na íránský trh nepůjdou, však nástupce tehdejšího prezidenta Borise Jelcina splnit nehodlá. „Dodržovat tuto dohodu už neslouží našim zájmům,“ potvrdil otevřeně postoj Ruska místopředseda zahraničního výboru Státní dumy Konstantin Kosačev. Jaké zájmy tedy nyní…