Ahasver, který přestal bloudit
Hodinový snímek Zapomenutý fotograf Ahasver aneb Generační výpověď souputníků mohl být pro televizního diváka - řekněme od pětačtyřiceti let výš - udivující už tím, že hlavní hrdina tohoto filmu vůbec žije a že nikdy nebydlel jinde než v téhle zemi. Kdo si ze střední a starší generace vybaví kulturní časopisy druhé poloviny 60. let, pravděpodobně si vzpomene na fotografie podepsané Pavel Hudec-Ahasver. Byla to jedna z profilových figur pražské kulturní scény, hojně publikující fotograf. Ovšem normalizace za ním zavřela vodu: ten, komu v Husákových časech zrovna nedošlo, že autor idylických a zpola kýčovitých pohlednic s květinovými zátišími pro podnik Pressfoto je týž Hudec, jenž býval odvázaným „flower power“ dokumentaristou a portrétistou, mohl si klidně myslet, že se fotograf Ahasver odebral kamsi do světa, ne-li na věčnost. Pro generace dnešních dvaceti- až třicetiletých pak může být Pavel Hudec (nar. 1941) čirým dějepisem, člověkem z dávno již neexistujícího světa, mužem, o němž dosud neslyšeli jediné slovo.
Zborcené bohémství
Ahasverův vrstevník, o rok mladší dokumentarista Otto Olejár, po sovětské okupaci odešel do emigrace. Nejprve bydlel v Západním Berlíně, ale v roce 1970 odjel na Britské ostrovy, kde dokončil filmová studia, zahájená na pražské FAMU. Profesně se dobře uchytil - pracoval například pro BBC či Channel 4. Olejárova životní dráha tak nastoupila přesně opačný směr než Hudcova. Ten byl stále více paralyzován československou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
