Lámání rekordů

Od listopadu 1998 lámou v Maďarsku právě aktuální povodně rok co rok dosud naměřené rekordy. I letos. U osmdesátitisícového města Szolnoku vrcholila povodeň 19. dubna na 10 metrech a 41 centimetrech, tedy na stavu o 70 centimetrů vyšším, než činil loňský „historický“ rekord. Loni se mluvilo o stoleté, letos již o pětisetleté vodě. Navíc v případě maďarských nížinných řek mají povodně velmi pomalý průběh, po dosažení maxima klesá hladina vody rychlostí jednoho centimetru za několik hodin. To znamená, že hráze jsou v postižených oblastech pod ničivým tlakem i několik týdnů. Podle dosavadních zkušeností se až v 80 % případů protrhávají teprve při opadávající vodě, kdy jsou promočené a poničené a pozornost obránců i kvůli únavě klesá. Odborníci upozorňují, že by se letošní situace mohla opakovat i v dalších letech. Není divu, že se hodně mluví o tom, proč tyto výjimečné povodně přicházejí a jak se proti nim bránit. Důvody i možnosti jsou různorodé. Statistiky upozorňují na to, že k podobným povodním dochází v Maďarsku zhruba jednou za třicet let (poslední byly v letech 1970–71). Povodňové období však nikdy nebylo tak dlouhé a ničivé. Že tomu tak je teď, je už spíše výsledkem lidské činnosti. A na některé faktory mají navíc sami Maďaři minimální vliv.

Řeky jako stoky

„Pětadevadesát procent našich toků pramení mimo území této země,“ upozorňoval János Gönczy, maďarský vládní zmocněnec pro Tisu, jmenovaný po únorové kyanidové katastrofě (