Diletantismus při práci
Alexej Kusák, autor řady publikací s různou tematikou (o vkusu, užitém umění, o Kischovi, Groszovi, Stalinovi aj.), vydal nyní knihu Kultura a politika v Československu 1945- 1956. Zaujme velkým počtem stran, mohutným poznámkovým aparátem, rejstříkem, kde je uvedeno více než pět set jmen, obsáhlým seznamem literatury, a když spočineme na obsahu, který upozorňuje, že jde o záběr daleko bohatší, než uvádí titul díla, nic nám nebrání, abychom učinili první závěr - materiálově bohatá publikace, shrnující nesmírné množství „faktů“. Samozřejmě, že toto konstatování je zcela irelevantní k hodnotě práce. Již ze školy víme, že neexistuje žádný „fakt“ bez interpretace, žádný jev nemůžeme plně postihnout v jeho mnohoznačném horizontálním a vertikálním začlenění. Obraz dějin, které nás bez odmluvy poslouchají, je pouze výrazem našeho apriorismu, našeho oklamávání sebe i čtenářů. Těchto několik slov na úvod odůvodňuje, proč můžeme v Kusákově knize odhlédnout od množství faktů a citátů a proč musíme zkoumat, jakými interpretačními postupy autor vytváří obraz doby, která se čas od času ozývá s takovou naléhavostí.
V cestě velkých tradic
Interpretační postupy v Kusákově knize jsou transparentní. Autor naprosto ignoruje skutečné rozměry a vnitřní rozpornost jednotlivých problémových okruhů, kterými se zabývá. Neumí se ptát, vše převádí na jednoduché teze. Ani na jednom místě se nesetkáme s jeho vlastní analýzou (tím nemyslím, že by nesděloval, co je „správné“ a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
