Woody Allen jako Sisyfos

Amerického režiséra Woodyho Allena si jeho obdivovatelé pěstují, stejně jako on si pěstuje svůj humor, autostylizaci svého neměnného typu hrdiny, kterého sám hraje, i svůj ustálený filmařský styl. Uchovává si exkluzivní postavení kinematografického klasika na okraji, ale v pohrdání světskou slávou a publicitou nezapírá svůj samolibý klaunský excentrismus. V intelektuálně vybroušeném humoru odlehčeně žertuje o nejvážnějších věcech, dotýkaje se citlivých míst psychicky zdeptaného současníka. Vzbuzuje zdání, že si své filmy natáčí hlavně pro sebe, jako soukromé, poněkud nákladnější hobby.
Duchaplné ego
Nejcharakterističtějším rysem Allenovy tvůrčí prezentace je zesměšňování jeho sebestředné osobnosti. Ironický autoportrét tento režisér v každém dalším filmu neúnavně dokresluje - s důvtipem, humorně tvořivou invencí i se zvláštním masochistickým potěšením. Vychází přitom ze zkušenosti, že egoismus lze nejsnáze omluvit zase jen egoismem, přesněji: rovnou se k němu doznat. Tím se sice tato charakterová vada nenapraví, ale polidští a chytře zamaskuje, zvláště přidá-li se k doznání smůla, zoufalství, deprese - a vše je podáno v duchaplném nadhledu. Pobavený divák pak přijímá Allenovy nešťastné sobce shovívavě, se sympatiemi, ostatně mnohdy je s nimi i ztotožněn. Jeho hrdinové se mohou dopustit téměř čehokoli, jejich mea culpa - v komediální licenci úsměvně bezelstná, ztřeštěná i nelítostně krutá - jim přináší v jistém smyslu rozhřešení. Nejlépe…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.



















