Inventarizace ztrát
Literární memoáry většinou v prvním plánu spíš zastírají, než odkrývají skutečnou podobu svých autorů, což platí především v případě, kdy jimi pisatel ukotvuje svou pozici v historii, umění, společnosti. Ani samy případné intimity nezaručují žádnou „autenticitu“, vždyť takové poodhalování skrytého je vždy také věcí výběru a strategie, a to i tehdy, když se vzpomínající rozhodne říct na sebe „všechno“ - což přece nikdy úplně neudělá. Ale přes to, co je na autobiografiích problematické, nabízí tento „žánr“ jaksi ze své definice jednu ohromnou příležitost. Ta není ani tak spojena s jejich literární nebo faktografickou hodnotou jako spíš s možností vyvolat z paměti to, co v ní je a co v ní zbylo, a v tomto „dolování“ rekonstruovat svůj život, dát mu tvar, přehlédnout jeho obsah. Je to samozřejmě činnost blízká spíš autoterapii než standardní umělecké tvorbě, ale to nakonec není rozhodující.
Duše a filozof
Důležité je, je-li takový restaurátor k sobě dostatečně pravdivý - to ovšem může vposledku posoudit jen on sám. Takové paměti se píšou až jako zúčtování se životem, tedy na jeho konci a jako jeho dovršení. Tak vznikala i autobiografie Miloslavy Holubové nazvaná Necestou cestou, kterou před nedávnem vydalo nakladatelství Torst.
Historička umění Miloslava Holubová (nar. 1913) je příkladem, kdy za autorem pamětí nestojí žádné velké konkrétní dílo nebo společenská prestiž, ale vlastně „jen“ osmdesát let života, který přestože v žádném případě…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
