Podivný summit v Bratislavě

Prezentace čitelné a srozumitelné prozápadní politiky je problém, se kterým slovenské politické elity zápasí od prvních dnů samostatnosti. Nejde přitom jen o nedostatek verbálních prohlášení. Problém je jinde: souběh vnitřní politické nestability a některých pochybných zahraničně-politických aktivit je v rozporu s programovými deklaracemi. Zřetelné příklady v tomto směru přinesl razantní vstup třetí Mečiarovy vlády na mezinárodní scénu.

Brusel, Budapešť, Moskva

Vše začalo jako v pohádce. První premiérova oficiální zahraniční cesta vedla do Bruselu. Byl to signál - především díky své jasné symbolice - bezesporu příznivý. Pak přišla doslova malá senzace. V Budapešti Mečiar s Hornem mezi čtyřma očima během dvou hodin dohodli „velkou“ mezistátní smlouvu, která byla nedosažitelnou metou všech polistopadových maďarských i slovenských garnitur. Bez ohledu na to, zda bude termín podpisu smlouvy dodržen (21. březen), šlo o oboustranné opuštění „neprůstřelných stanovisek, což představuje významný posun v slovensko-maďarském dialogu. Tento - beze vší diskuse - úspěšný Mečiarův zahraničněpolitický prolog ovšem zahalují temná mračna jeho domácích činů. Otázka, jak dlouho je možné doma "přitvrzovat muziku“ podle receptu „listopadové noci“, a souběžně „vylepšovat“ svoji pozici zahraničními aktivitami, je dnes největší hádankou slovenské politiky.Jiný druh pochybností provázel očekávanou návštěvu ruského premiéra Černomyrdina v Bratislavě. Skutečnost nakonec…