Revolta proti skutečnosti

Maurice Nadeau, první historik surrealismu, nikdy nebyl členem surrealistické skupiny, ale hnutí jeho vrstevníků jej přitahovalo a zaujatě je sledoval. Ve své knize líčí vývoj surrealismu od samých počátků až do druhé světové války. Nezávislá pozice mu umožnila kritický nadhled, který se s historickým odstupem jeví jako výhoda.

Co předcházelo

I surrealismus má své kořeny, k nimž se vždy hlásil. V poezii to byla především tradice prokletých básníků, od Nervala přes Baudelaira, Rimbauda atd. až k Jarrymu. Hlavní kultovní knihy byly Lautréamontovy Zpěvy Maldororovy a spisy markýze de Sada. V neposlední řadě působila na zakladatele hnutí i atmosféra umělecké Paříže na přelomu století, která z ní učinila hlavní centrum moderního umění. Již tehdy se zde začala rodit mezinárodní umělecká avantgarda, která měla na umění první poloviny našeho století rozhodující vliv. Tady se zrodil kubismus a další výtvarné směry, byl zde Guillaume Apollinaire a pro pozdější vývoj nezastupitelný Marcel Duchamp. Obrovský dopad na nové umění měla první světová válka. Právě tehdy došlo ke zhroucení racionalistického modelu světa a tím i k devalvaci dosavadní hierarchie hodnot, jakou vytvořila měšťanská společnost. „Úpadek byl rovněž osudem elit, které ve všech zemích tleskaly všeobecnému masakru a hledaly prostředky schopné prodloužit jeho trvání,“ píše Nadeau.Není náhodou, že hnutí dada, na které surrealismus bezprostředně navázal, vzniklo roku 1916 v neutrálním Curychu a…