Údolí splněných snů
Po staletí jitřily fantazii cestovatelů dohady o záhadné zemi, nepřístupně ukryté za Himálajem a obklopené nehostinnými pustinami. Tato země, považovaná některými snílky za duchovní srdce světa, si však svá tajemství pečlivě střežila.
Po staletí jitřily fantazii cestovatelů dohady o záhadné zemi, nepřístupně ukryté za Himálajem a obklopené nehostinnými pustinami. Tato země, považovaná některými snílky za duchovní srdce světa, si však svá tajemství pečlivě střežila. Jen málo cizinců do ní mohlo vstoupit a ještě míň ji skutečně poznalo. Po návratu mluvili o kraji nedozírných dálek, kde se vedle levitujících adeptů tajných nauk prohánějí rolangové - zlým duchem posedlá těla zemřelých. Mluvili o černé magii, kouzelnictví, o klášterních městech na větrem bičovaných planinách či o rajských vysokohorských údolích, kde jsou všechna přání splněna, sotva na ně pomyslíme.Šangri-la, tajemný Tibet, vzrušoval a lákal odedávna. Avšak zatímco ještě před padesáti lety vyžadovala návštěva bájného kraje odvahu, tvrdost a notnou dávku štěstí, dnes stačí kontakt na cestovní kancelář. Během posledních deseti let přešlo přes otevřené hranice Tibetu několikanásobně víc cizinců než předtím za celé tisíciletí. Co uviděli?
Foto na památku
Představovala jsem si, jaké to bude, až se jednou budu blížit ke Lhase a stejně jako poutníci přede mnou konečně z dálky uvidím blýskat se její zlaté střechy ve slunci. Poprvé, v roce 1988 přistál náš rozhrkaný autobus uprostřed temného, spícího města. Měli jsme za sebou třicet hodin jízdy přes Tibetskou náhorní planinu. Byli jsme v cíli, blížila se půlnoc a nikde nesvítily žádné lampy. Ze tmy se ozýval jen štěkot zdivočelých psích smeček. Dotěrné tesáky chlupatých…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.
