Aby svět o nás mluvil
Ve středu 23.ledna přijel do Prahy na dva dny pracovník Informačního střediska litevské vlády. Poskytl nám rozhovor, nechce však být jmenován, nechce, abychom zveřejnili jeho fotografii. Bojí se, že by už nemohl podruhé vycestovat, že by byl sovětskými úřady perzekuován. Po několika letech glasnosti se stále bojí.
Ve středu 23.ledna přijel do Prahy na dva dny pracovník Informačního střediska litevské vlády. Poskytl nám rozhovor, nechce však být jmenován, nechce, abychom zveřejnili jeho fotografii. Bojí se, že by už nemohl podruhé vycestovat, že by byl sovětskými úřady perzekuován. Po několika letech glasnosti se stále bojí.
Zažil jste masakr?
Když v noci zaútočila armáda, byli jsme s manželkou u telefonní centrály. Chtěli jsme jít k televizní věži, ale rádio hlásilo, že už tam je spousta lidí, prý dvacet tisíc, a že by bylo třeba stát taky u ústředny. Odtamtud to je k rozhlasu kousek, a tak jsme na vlastní oči viděli, jak stříleli. Ne do vzduchu, ale přímo do lidí. Bylo to příšerné. Potom se říkalo, že už snad další tanky nepřijedou. Nastalo ticho; všichni jsme běželi k parlamentu, kde právě kněz vedl modlitbu za ty, kdo byli uvnitř. Říkal, že nikdo jim nebude mít za zlé, pokud odejdou.
Podle jedné z úředních verzí prý armáda zasáhla na popud Výboru národní spásy Litvy. Co je to za organizaci?
To nikdo neví. Nemají žádné sídlo, žádnou adresu, žádná jména. Odvolávají se na ně sovětské úřady, armáda i televize, ale kromě jednoho nevýznamného komunistického funkcionáře Jermaloviče se k tomuto výboru nikdo veřejně nepřihlásil.
Jak se o jeho existenci tedy ví? Tiskne nějaká prohlášení?
Výbor zatím žádné prohlášení nevydal, objevuje se jen v souvislosti s manifestacemi dezinformovaných,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
