Bertelsmann

Berlusconi (o němž jsme psali v č.37) je oblíbeným terčem světového tisku za svůj dravý ekonomický růst v mnoha oborech a do všech světových stran. Ze zcela stejného důvodu jsou však západní novináři na kolenou před koncernem Bertelsmann. Všechny referáty o něm, na které jsem narazil, nadšeně popisují, jak se vybabral ze své americké avantýry, začal vydělávat na dříve prodělečných elektronických médiích, udělal velký kšeft s východoněmeckými komunisty a nyní si brousí chrup na východní Evropu.

To odlišné přijetí může být dáno i způsobem sebeprezentace. Berlusconi nepřipouští, že vystupuje ve hře s otevřeným koncem, na které se divák může podílet svou účastí, ale jako by pouze slavil další a další úspěchy. Naproti tomu Bertelsmannův ředitel Mark Wörner při svých pravidelných tiskovkách dovedně vtahuje novináře do napínavého dramatu svého koncernu.

V roce 1986 koupili v USA nakladatelství Doubleday. Výběrem autorů se přitom nestrefili do amerického trhu a museli také uzavřít tři ze čtyř podnikových tiskáren. Ještě větší prohry hrozily jejich tamnímu knižnímu klubu (za loňský rok ztráta 5 miliónů dolarů), což je obor podnikání, ve kterém mají světový primát (22 miliónů čtenářů ve 22 zemích světa): jak cituje Süddeutsche Zeitung, „chyby byly například v tom, že se pokoušeli přenést německý koncept na USA.“ Zato druhý nákup v USA ve stejné době se ukázal být…