Jak to je

Nevím, kolik spoluobčanů si ještě pamatuje dramatické vystoupení dr.Pavla Rychetského na setkání signatářů výzvy OF ČKD Polovodiče v Parku oddechu. Tehdejší generální prokurátor České republiky (dnešní místopředseda federální vlády) tam jásajícímu publiku oznámil, že bylo zahájeno stíhání zatím neznámých funkcionářů KSČ pro trestné činy rozkrádání majetku a korupce. Zprávu okamžitě převzala TV, rozhlas a všechny deníky. Od té doby uběhla řada týdnů, aniž bychom se z povolaných úst dověděli cokoli bližšího. Je pravda, že tenkrát v parku šlo o předvolební mítink a každý hlas proti komunistům nám byl dobrý. Jenomže obviněním ze zločinu nelze jenom tak hauzírovat v boji o mandáty; zločiny - pokud se staly - by se měly trestat. Pánové z prokuratury nám tedy dluží vysvětlení, nakolik za tu dobu pokročili. A ze všeho nejdřív by nám měli zdůvodnit, proč si o toto vysvětlení vůbec musíme říkat. Vždyť z dramatického aranžmá, které dr.Rychetský pro svoji zprávu zvolil, samozřejmě vyplývala nutnost dalších průběžných informací.

Aféra kolem financí KSČ není jediným příkladem halasného tažení, které náhle bez vysvětlení utichlo. Prakticky ve všech otázkách spjatých s minulostí jsme svědky téhož: vlnu oficiální sdílnosti rychle střídá vlna oficiálního mlčení. Dodnes díky tomu nemáme jasno v otázce komunistického majetku, v otázce Státní bezpečnosti, v otázce celkového účtu oněch čtyřiceti let a politické i trestní odpovědnosti za něj. Místo seriózních informací, které by nám…