Hustota nemocnic odpovídá době, kdy se k lékaři jezdilo koňmo

Titulní téma z minulého týdne pojmenované Češi bez doktorů, které upozorňuje především na stárnutí českých lékařů a jejich nedostatek v některých částech republiky, vyvolalo bouřlivou debatu na sociálních sítích. Místopředseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka si myslí, že by českému zdravotnictví prospělo zrušení některých nemocnic. „Hustota nemocnic odpovídá době, kdy se k lékaři jezdilo povozem taženým koňmi, to je neudržitelné,“ říká Šonka.

Mluví se tu o nedostatku lékařů. Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) uvádí, že v současnosti v Česku chybí asi 1000 lékařů. Podle České lékařské komory jich chybí dokonce asi 2500 a ve většině nemocnic se kvůli tomu dělají nelegální přesčasy i šedesát hodin týdně. Česko má však zároveň v rámci Evropy nadprůměrný počet lékařů na počet obyvatel. Jak to tedy s tím nedostatkem je?

Ano, něco tu nesedí. Patříme k zemím s nejvyšším počtem lékařů na počet obyvatel, přesto v nemocnicích lékaři chybí. Pak je třeba klást si otázku, jestli nemáme příliš mnoho nemocnic. Naše síť nemocnic patří k nejhustším v Evropě a vzdálenosti nemocnic odpovídají době, kdy se lidé dopravovali povozy taženými koňmi. Je otázka jestli tak hustou síť nemocnic v jednadvacátém století potřebujeme a zda si je můžeme dovolit. Otázkou je, jestli stav kdy je sice nemocnice na každém rohu, ale špatně personálně obsazená, je dobrý pro pacienty. Zrušení některých nemocnic by problém vyřešilo a neznamenalo by to zhoršení kvality péče.

Co dalšího by pomohlo?

Dalším problémem je špatná organizace a efektivita práce. Lékař podstatnou část pracovní doby stráví zbytečnou administrativou. Máme problém, kterému říkám posun kompetencí. Praktický lékař je nucen zabývat se činností, která náleží kvalifikované sestře a sekretářce, ambulantní specialista z velké části vykonává práci, která by příslušela praktikovi a v nemocnici se léčí řada pacientů, kteří by měli být léčeni ve specializované ambulanci. Naopak řada nemocnic přes deklarovaný personální nedostatek provozuje specializované ambulance a poradny, což primárně není činnost, kterou by se měla zabývat.

Češi také chodí k lékaři mnohem více než jiné národy; možná i kvůli této vysoké poptávce je u nás nedostatek lékařů?

Ano, stále patříme k zemím s největším počtem kontaktů pacienta za rok. Je to dáno především nastavením systému, kdy neexistují regulační mechanismy, které by řídily pohyb pacienta systémem. Zvláště ve velkých městech je nabídka zdravotních služeb a pacient je může využívat dle uvážení. Řada kontaktů pacienta s lékařem je zbytečná a nemá nic společného s medicínou. Často přijde pacient pro nějaké potvrzení, které po něm vyžadují například na Úřadu práce. Běžně se stává, že pacient, který si zlomí ruku, je chirurgem odeslán k praktickému lékaři pro vystavení dokladu o pracovní neschopnosti, přestože to měl udělat sám. A hned máte místo jednoho kontaktu s lékařem dva.

Druhá věc ale je, že některé oblasti mají dlouhodobě malý počet lékařů, zejména pohraničí. Ani vysoké platy až 100 tisíc a služební auto nedokážou nalákat pediatra na Broumovsko. Co se s tím dá dělat?

To je složitý problém a netýká se jen Česka. Stejný problém řeší i bohaté Bavorsko, kde také v některých pohraničních oblastech chybí lékaři. Souvisí to s menší ochotou mladých lidí žít na venkově. Ekonomické nástroje jsou důležité, je běžné, že ve vyspělých zemích místa, kam nikdo nechce, dotuje vláda. Kromě toho, co si lékař vydělá na pojišťovny, dostává ještě odměnu navíc - za to že šel tam, kam nikdo jiný nechtěl. To ale samo o sobě nestačí. Krajské reprezentace by měly umět podchytit studenty ze svého regionu a motivovat je, aby se zpět do regionu vrátili, třeba stipendiem. Další věcí je vytvořit na venkově takové podmínky pro život, aby tam mladí vzdělaní lidé chtěli žít; tenhle problém se netýká jen lékařů.

Jaká je tedy budoucnost české zdravotní sítě? Bude se na periferii zdravotní péče postupně zhoršovat?
Ona už reálně horší je a vždy byla. Celá řada specializované péče, která je dostupná v Praze, prostě není dostupná babičce ze Sušice. Jde o to, aby se stav dále nezhoršoval. Uvedu příklad: v regionu je několik nemocnic, každá v nedostatečném personálním stavu. V každé jsou přetížení a frustrovaní lékaři, kteří proto odcházejí jinam. Jedinou cestou k vyřešení personálního nedostatku je redukce počtu nemocnic. Nikdo nemá odvahu vybrat jednu, která se zruší, je to politicky ožehavé téma. Proto mají problém všechny. Řada nemocnic už musela některá oddělení uzavřít z personálních důvodů - potíž je v tom, že je to všechno neřízené.

Podle ÚZIS nastane v českém zdravotnictví za čtyři roky výpadek v počtu lékařů, budou jich chybět dva až tři tisíce. Může za to stárnutí lékařské populace: silné ročníky odejdou do penze a mladých nebude dostatek. Ministerstvo to chce řešit zvýšením počtu studentů na lékařských fakultách. Noví studenti mají nahradit zahraniční studenty, kteří si studium platí. Je to podle vás dobré řešení?

To si nejsem zcela jist. Otázka je kdo a jak potom ty nové mladé lékaře udrží v českém zdravotnictví.