Bylo to někdy v polovině letních prázdnin roku 1988, kdy mi došlo, že to komunisti mají asi už doopravdy – jak říkáme my, rodáci od jihočeských rybníků – „slovený“. Měla jsem tenkrát v Rádiu Svobodná Evropa víkendovou službu, takže když volali z recepce, že je tam návštěva z Československa a chce mluvit s někým z redakce, bylo to na mně.
Režimní propaganda, vykreslující RSE coby „štvavou vysílačku“ a nepřítele číslo jedna, přestávala sice na lidi zabírat už od poloviny osmdesátých let, ale většinou nám naši posluchači ze svých zahraničních cest hlavně telefonovali. Čas od času se však zastavili i přímo v Mnichově, v budově rádia. Aby nám poděkovali a zdůraznili, jak důležité jsou pro ně objektivní informace v situaci, kdy se na ně doma valí z oficiálních médií jen lež a přetvářka.
Mladík, který čekal na recepci, ale nepřišel děkovat. Přišel si stěžovat. Vytýkal nám, že vysíláme tematicky omezeně, že pořád řešíme, co se děje v komunistické straně, která je přece v Československu každému už dávno ukradená, místo abychom vysílali informace, které lidi doopravdy postrádají. Přitom neseme obrovskou odpovědnost, protože jsme jeden z mála nezávislých zdrojů, který lidi v Československu mají. Tak ať se podle toho koukáme chovat!
Namítala jsem, že přece vysíláme nejen politické, ale i vzdělávací a kulturní pořady, jako je třeba Rozhlasová univerzita nebo Literatura bez cenzury, ale nedal se. A mně chvíli trvalo, než jsem pochopila, co ve skutečnosti postrádá on: totiž celé…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
