Tomáš Brolík: Karel Havlíček a jeho elektrická morálka

Na aktuální debatě o takzvaných akceleračních zónách je zajímavý jeden detail. Jak ministr, vicepremiér, Karel Havlíček, který se bezpochyby považuje za hlas rozumu, zdravého určitě, a do jehož domnělé technokratické racionality vkládají své naděje i odpůrci této vlády, mluví o zelené energetice jako o “nutném zlu”.

Pozor - problém není v tom, že si dovolil o větrnících a solárních panelech říct křivé slovo. Je možné o nich říct spoustu negativních věcí. Podivné je, že má potřebu o nějakém způsobu výroby elektřiny mluvit jako o zlu. Jako kdyby vyrábění elektřiny mělo nějaké mravní znaménko.

Jaderná energetika není zlo. Má nějaké nevýhody. Třeba, že má malou toleranci na velmi lidskou věc jménem chyba. Má taky nějaké výhody, třeba efektivitu, co se přeměny hmoty na energii týče. Ani uhelná energetika není zlo. Uhlí má výhody. Je levné. Je to celé docela jednoduchá věc. Bohužel ale hnědé uhlí devastuje obrovské kusy krajiny a obě uhlí devastují klima. Prostě nějaké výhody a nevýhody, a na jejich základě se různé státy rozhodly elektrárny toho a toho druhu využívat víc, míň, nebo vůbec. Ale není to zlo. Je to prostě vyrábění elektřiny.

Tvrdit, že zařízení na přeměnu jedné energie na druhou je zlo, je hloupé. Větrník není zlo. Má plusy a mínusy, nazdar. Někam se hodí, někam se nehodí, rozhodnout se musíme sami, a jestli celé obce docházejí k tomu, že větrníky nechtějí, protože jim někdo namluví, že dostanou všichni rakovinu, tak to je špatné rozhodnutí, protože je postavené na lži, ale ok, tak to chodí. (Mimochodem, šance dostat rakovinu se zvýší v přítomnosti jaderné elektrárny možná a v přítomnosti uhelné určitě, ale to už je fakt něco jiného.)