Ranní postřeh Petra Bittnera: Čtyři roky války o budoucnost světa

Je 24. února 2026 a já jsem hned věděl, čemu budu muset věnovat svůj ranní postřeh. Před čtyřmi lety jsme se všichni probudili do dne, kdy se do Evropy vrátila válka. Ne jako kapitola dějepisu, ale jako živá realita sdílená v přímém přenosu. Virální éra do našich generací patrně navždy otiskla řadu celoživotních vzpomínek.

Jedním z prvních symbolů odporu se stal Hadí ostrov. Když ukrajinští pohraničníci ruské válečné lodi vzkázali, ať se jde vys*at, byl to signál: bleskové obsazení menší země se konat nebude. Ukrajina byla od prvního dne připravená a odhodlaná. Stejně silným obrazem se stalo kyjevské metro, frekventované místo evropské metropole, kde najednou desítky tisíc lidí nocovaly v improvizovaných krytech a kde děti spaly na nástupištích. V tu chvíli bylo jasné, že válka se nás týká mnohem víc, než jsme si připouštěli.

Pak je tu ikonické selfie video Volodymyra Zelenského a členů vlády natočené před prezidentskou kanceláří. V několika sekundách rozbilo první z nekončící řady velkých ruských dezinformací – tu o útěku lídrů ze země – a zároveň ukázalo, že Putin bude čelit soupeři silnějšímu, než očekával. Realitu války pak Evropě přiblížila i nejrychlejší uprchlická vlna od druhé světové války: během týdne přes milion lidí, během deseti týdnů více než pět milionů. Do Česka dorazily celé rodiny přátel a známých a válka se stala zkušeností na dotek. Mementem něčeho hlubšího, co nás pojí s ukrajinským národem, pro mě zůstanou záběry hořícího charkovského sídliště Saltivka, které jako by z oka vypadlo pardubickému sídlišti, na němž jsem vyrůstal.

První den invaze Rusko odpálilo více než sto raket a útočilo současně na Kyjev, Charkov, Oděsu i západ země – jako by válka probíhala všude najednou. Buča, masové hroby, důkazy o zvěrstvech legitimizovaných ruským diktátorem – a šok z míry, kam až se zjevně nebude zdráhat zajít. Kreml přitom počítal s rychlým zhroucením Ukrajiny a podle západních zpravodajských odhadů očekával dobytí Kyjeva během dní. Nezapomínejme, že teprve ukrajinský odpor a rychlá vojenská pomoc spojenců tento plán zlomily a ukázaly, že Putina k jednání nepřivádí gesta dobré vůle, ale moment, kdy narazí na sílu.