Patočkovy brambory a čtyřicet statečných. Když stát kontroloval i prodej barev

Chartisté se na ty dva obrazy dívali v době, kdy čelili nejtvrdším perzekucím komunistického režimu. Visely totiž nad stolem v legendárním pražském bytě filozofa a iniciátora protestní petice Charta 77 Jiřího Němce v Ječné ulici. Jeden zobrazoval abstraktní portrét hudebníka Vratislava Brabence, kvůli jehož zatčení za angažmá v undergroundu (především v rámci kapely The Plastic People of the Universe) celá protirežimní akce vznikla. Druhý asamblážový obraz vytvořený z bílé košile a hromádky brambor fixovaných na dřevěné desce se jmenuje Brambory pro pana profesora a byl věnovaný mluvčímu Charty, filozofu Janu Patočkovi, který v březnu 1977 podlehl mrtvici po jednom z nekonečných výslechů na StB.

Obě díla vytvořil David Němec. V době zveřejnění Charty 77 a následné komunistické protiakce známé jako Anticharta mu nebylo ani dvacet let a dobře věděl, že jako syn disidentů Jiřího a Dany Němcových stejně nemá přes zjevný výtvarný talent šanci dostat se na žádnou vysokou uměleckou školu. I proto Chartu podepsal hned mezi prvními signatáři a zbytek totalitního režimu strávil v dělnických profesích.

Dnes oba obrazy znovu visí vedle sebe. Děje se tak na výstavě Barvy nesouhlasu, kterou pro Severočeskou galerii výtvarného umění v Litoměřicích připravila její ředitelka Dana Veselská. Vůbec poprvé výstavně zmapovala, kdo všechno z výtvarného oboru Chartu podepsal – a proč se u nás takových Davidů Němců nenašlo mnohem víc.

Odmítnout se normalizovat