Trumpova cla jsou darem, ale nikoli pro Ameriku

Podívejme se na fotografie, které minulý týden ovládly světové zpravodajství. Jsou živým dokladem neúspěchů zahraniční politiky prezidenta Donalda Trumpa.

Největší pozornost upoutaly fotografie z mohutné vojenské přehlídky v Číně a ze společného setkání Si Ťin-pchinga, Vladimira Putina a Kim Čong-una. Tyto snímky připomněly, že Západ čelí odhodlaným protivníkům, kteří si dali za cíl zničit mezinárodní řád vedený Západem.

Překvapivé byly i záběry z předchozích dnů, kdy Šanghajská organizace pro spolupráci hostila mimo jiné představitele Indie, Turecka, Vietnamu a Egypta. Všechny tyto regionální mocnosti byly obecně považovány za země, které mají blíž k Washingtonu než k Pekingu. Ale toxická kombinace cel, nepřátelské rétoriky a ideologických požadavků odvádí mnoho klíčových států světa od Spojených států směrem k Číně. Možná se jedná o největší vlastní gól v moderních dějinách zahraniční politiky.

Vezměme si například BRICS, seskupení, které původně mělo reprezentovat velké rozvíjející se trhy budoucnosti – Brazílii, Rusko, Indii, Čínu a Jižní Afriku – a nyní zahrnuje i několik dalších členů. Na jednáních se tři z klíčových států – Brazílie, Indie a Jižní Afrika – bránily snahám Ruska a Číny přeměnit tuto organizaci na antiamerické seskupení. Washington po desetiletí budoval vztahy s těmito třemi zeměmi, z nichž každá je ve svém regionu lídrem, aby napomohl tomu, že budou růst co do velikosti i významu a zůstanou nakloněny Spojeným státům.

Trump však vůči těmto klíčovým státům použil jednu ze svých nejbrutálnějších rétorik a pak i nejagresivnějších politik. Na Indii uvalil nejvyšší celní sazbu na světě. Brazílii potrestal stejně vysokými cly a nařídil zákaz vydávání víz pro brazilské státní představitele. Jižní Afrika čelí třicetiprocentním clům, úplnému zastavení zahraniční pomoci a potenciálním sankcím vůči vládním úředníkům.

Vlády i obyvatelé těchto zemí jsou pobouřeni tím, jak s nimi Trump zachází. Indie bývala převážně proamerická. Nyní se rychle posouvá k hluboké nedůvěře vůči Washingtonu. V Brazílii se zastavil propad obliby prezidenta Luize Inácia Luly da Silvy poté, když se postavil proti Trumpovu šikanování. V Jižní Africe si prezident Cyril Ramaphosa získal veřejné uznání, když zdvořile odmítl Trumpovo zastrašování. Je zkrátka třeba si uvědomit, že nejen v Americe, ale i v jiných zemích existují nacionalistické nálady! 

Pojistit se Čínou 

Pro tento přístup přitom není ze strany USA žádný strategický důvod. Trump trestá Brazílii proto, že nezávislé soudy této země volají k odpovědnosti Trumpova ideologického spřízněnce Jaira Bolsonara za jeho snahy odmítnout výsledky svobodných a spravedlivých voleb. Jihoafrická republika čelí Trumpovu hněvu kvůli zákonu o pozemkové reformě, který je pokusem řešit některé z obrovských rozdílů v držení půdy a bohatství způsobených desetiletími apartheidu. Tyto důvody nemají nic společného s podporou americké výroby nebo snížením obchodních deficitů. USA mají ve skutečnosti s Brazílií obchodní přebytek.

 Zatímco Washington tyto země odhání, Čína se uchází o jejich přízeň. S Brazílií vypracovala plán na transformaci železniční sítě, která propojí její atlantické pobřeží s pacifickým pobřežím Peru. Prezidentovi Si se podařilo přimět indického premiéra Naréndru Módího k první návštěvě Číny po sedmi letech. O náklonnost Jižní Afriky se Čína uchází podporou vzájemného obchodu a rozvojovou pomocí, takže veřejné mínění v této zemi se posouvá ve prospěch Pekingu.

Často se říká, že Trump rád mluví tvrdě, aby dosáhl co nejlepší dohody. Jeho politika však v praxi způsobuje reálnou bolest a utrpení – lidé přicházejí o práci a mnozí padají zpět do chudoby. Proto i kdyby byly tyto dohody znovu vyjednány a podmínky zmírněny, vzpomínky na ně zůstanou. Postižené země budou vždy vědět, že Washington s nimi může takhle zacházet, a budou se chtít pro takový případ nouze pojistit silnými vazbami s Čínou a Ruskem.

Jaký to dává smysl? 

Americká zahraniční politika je v dnešní době sbírkou náhodných urážek, nadávek a ideologických posedlostí jednoho muže. Obecně má Trump rád menší země, které může šikanovat, nebo ideologicky spřízněné duše, jež se k němu tulí.

Nerad jedná s velkými chaotickými demokraciemi, které mají svou vlastní vnitřní dynamiku, hrdost a nacionalismus. Amerika se tak pod Trumpovým vedením spřátelila s podivnou skupinou silných mužů ze Salvadoru, Maďarska, Pákistánu a monarchií Perského zálivu. Je v konfliktu s demokraciemi Indie, Brazílie, Jižní Afriky, Mexika, Kanady a většiny Evropy. Dává to nějaký smysl?

Při sledování událostí tohoto týdne rozhořčený Trump na sociálních sítích reptal, že se Čína, Rusko a Severní Korea spikly proti Spojeným státům. Pokud však zvážíme dopady jeho politiky, bylo by možná přesnější ptát se, proč sám prezident podle všeho v posledních měsících podkopává zájmy a hodnoty USA.