V tom základním se díla Johna Boyna pro dospívající a pro dospělé vlastně tolik neliší. V příbězích pro mladší čtenáře nechává irský prozaik střední generace čelit hrdiny světu „dětsky naivním“ pohledem; to platí i pro hit Chlapec v pruhovaném pyžamu pojednávající o holokaustu. Avšak v základu všech jeho knih leží otázky svědomí, zla a morálky, stejně jako rodinných vztahů a pokrytectví, které často souvisejí se sexuální identitou.
Boyne se otevřeně hlásí k homosexuální orientaci a se zneužíváním má vlastní zkušenosti z katolické školy, kde byl bit a vystaven nežádoucím dotykům muže staršího o pětatřicet let. Veřejné vystupování ohledně queer témat mu však přineslo i ostrou kritiku zejména kvůli názorům na transgender, které mají velmi blízko ke spisovatelce J. K. Rowling.
Přes tyto kontroverze zůstává oceňovaným autorem – a platí to i pro jeho nejnovější projekt, kvartet propojených novel pojmenovaných po čtyřech živlech. Chtěl se v něm zaměřit na sexuální násilí z několika úhlů pohledu: ve Vodě z perspektivy toho, kdo jej ignorováním umožní, v Zemi očima spolupachatele, v Ohni viníka a ve Vzduchu oběti. Zatímco ve Vodě, která u nás vyšla před několika měsíci, Boyne přibližuje osud středostavovské padesátnice z Dublinu, jež přesídlila na malý ostrov zpytovat svědomí, v česky právě uváděné Zemi se jedna z vedlejších postav prvního dílu stává protagonistou nového příběhu.
Po pár letech se setkáváme s mladíkem Evanem, nyní žijícím v Anglii. Vůni hlíny na farmě vyměnil za fotbalové hřiště a je až překvapivě dobrý, bohatý a slavný, ale zároveň citově vyprázdněný. To všechno si uvědomí zvláště ve chvíli, kdy je jeho atraktivní spoluhráč Robbie obviněn ze znásilnění a on z napomáhání k tomuto zločinu. V rozjitřené atmosféře soudní síně toho moc nenamluví, zato se v myšlenkách vrací do klíčových okamžiků minulosti, rekapituluje svá zklamání, ale i snahu o autentický život, kterou mu ztěžuje nejen společenský tlak, ale i prostředí profesionálního sportu. Robbie sice tuší, že Evan je gay, ale nikdo neví, jak ho v dětství otec ponižoval a odmítal jen proto, že se toužil stát výtvarníkem, a jaké to na něm zanechalo stopy. Oproti jeho nejistotě ještě více vynikají pečlivě připravené řeči obhajoby a obžaloby, ale třeba i předsudečné poznámky taxikáře na adresu oběti. Další pasáže dokazují, že také porota pohlíží jinak na vztahovou minulost mužů než žen.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
