Jak jsem měla pravdu s Danou Drábovou

V prvním newsletteru nového roku bych se ráda vrátila ke slovům, která se ve své době setkala s odmítnutím nebo zpochybněním, ale nakonec se ukázalo, že jsem mířila přesně. Nakonec, pokud se nepochválím sama, nikdo to za mě neudělá – i když bych se tentokrát raději mýlila.

Na konci října jsem psala o Daně Drábové.4 minProč nemohla být Dana Drábová veřejně sama sebou? Díky její dlouholeté partnerce se široká veřejnost dozvěděla o tom, že předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost nebyla svobodnou a bezdětnou ženou, ale měla vztah a rodinu.

Tady je namístě vyřídit jednu z námitek, které se vůči textu objevily – tedy že jsem vyoutovala zesnulou ženu, která už se k tomu nemůže vyjádřit. Vztah Dany Drábové a její dlouholeté partnerky Markéty Pávové jsem ovšem nevyjevila já, ale přímo paní Markéta, která za Drábovou nejprve z rukou prezidenta Pavla převzala Řád bílého lva za zvláště vynikající zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti, vědy a správy státu. A to jako její „pozůstalá partnerka“.

A následně také napsala vzkaz přečtený na vzpomínkovém večeru uspořádaném na počest Dany Drábové v pražském Foru Karlín, v němž mimo jiné zaznělo: „Jaké překvapení, že Dana opravdu měla rodinu.“ Vzhledem k tomu, že Drábová před smrtí o udělení státního vyznamenání věděla, je jen obtížně představitelné, že by s partnerkou neprobrala, jak při jeho převzetí postupovat.