0:00
0:00
7. 1. 20212 minuty

Lekce z Kapitolu: Berme populisty vážně

Naivní čtení odpůrců demokracie by mělo skončit

Když odpůrci Evropské unie začali ve Velké Británii požadovat Brexit, hodně  účastníků veřejné debaty jejich názory bagatelizovalo, že se to přece nikdy nemůže stát. Když pak bylo vypsáno referendum, slýchali jsme, že většina Britů neřekne EU ne. A když se tak stalo, zaznívalo, že dohoda o odluce bude rychlá. A něco podobného se dělo po nástupu Donalda Trumpa před čtyřmi lety ve Spojených státech.

Když usedl do Bílého domu jako prezident, začal rozeštvávat společnost a označovat konkrétní skupiny lidí za nepřátele, jeho podporovatelé to bagatelizovali, zatímco jeho odpůrci říkali, že americká demokracie a její instituce jsou natolik robustní, že takové pnutí hravě ustojí. Když pak Trump začal po letošních prohraných volbách prohlašovat, že byly zfalšované, část lidí říkala, že tomu není potřeba věnovat větší pozornost, protože nakonec svého nástupce Joea Bidena uzná.

Ve středu vtrhnul Trumpem rozvášněný dav do budovy Kongresu ve chvíli, kdy měly obě komory Bidena oficiálně stvrdit prezidentem. Politici museli přerušit zasedání, byli narychlo evakuováni a čtyři lidé zemřeli. Snímky plenících násilníků obletěly světa a připomínaly ze všeho nejvíc apokalyptický hollywoodský film. Jenže tohle byla realita, kterou s historickou zkušeností autoritativních vlád a vlády davu velmi dobře známe ze střední Evropy.

↓ INZERCE

Problém je, že na obou stranách oceánu nám často chybí představivost (platilo to i pro v úvodu zmiňovaný Brexit). Mnohem častěji než varování před tím, abychom politiky typu Donalda Trump brali vážně, slýcháme, že něco takového se přece nemůže stát. Že Trumpovi přívrženci, nebo dokonce sám prezident, se přece nepokusí násilně změnit svobodné rozhodnutí voličů. Naivní čtení odpůrců demokracie by však mělo skončit: jsou to ke všemu odhodlaní lidé.

V Česku nezašly jejich snahy ještě tak daleko, ale politiků, kteří podporovali Donalda Trumpa, nebo sami agresivně rozdělují společnost, je v nejvyšších mocenských patrech hodně. A výjimkou v tomhle směru nejsou ani někteří představitelé opozice. Je načase říci jim jasné ne.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Respekt Obchod

Přejít do obchodu
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně, 10.3. 2026

Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně

Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.

Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.

"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.

Milan Jaroš10. 3. 2026