Kvóty na potraviny jsou ďábelský tah. Babiš nemá co ztratit, i když prohraje

Stavění bariér volnému obchodu je v zemi závislé na exportu do nebe volající nesmysl. A protože povinný podíl českých potravin v regálech prosadila vláda, v jejímž čele stojí nejvýznamnější agrární podnikatel v zemi, zároveň jde o do nebe volající trapnost. Je to ale ďábelsky promyšlený tah. Tvůrci a podporovatelé novely z řad českých populistů a nacionalistů nemají co ztratit - na rozdíl od většiny obyvatel.

Pokud jste někdy pochybovali, zda zakladatel hnutí ANO Andrej Babiš skutečně vstupoval do politiky, aby si z mocenských pozic zajistil osobní prospěch a blahobyt, pandemie přinesla přesvědčivé důkazy. Český stát se hroutí pod náporem koronavirové krize a kvůli nepřipravenosti a liknavosti vedení země zbytečně zemřely tisíce lidí. Servis pro premiéra a jím založený holding Agrofert, momentálně zaparkovaný ve dvou svěřenských fondech, ale na pozadí všeobecného rozvalu funguje bezchybně.

Mnohamiliardový nákup paliva státním podnikem Čepro od Agrofertu; účelová úprava dotací původně určených malým farmářům ve prospěch velkých družstev. Nasazení početného aparátu státu, který pohlcuje jen a pouze vyvracení premiérova rozvětveného střetu zájmů. To jsou pouze některé příklady z poslední doby. Teď k nim přibyl zákon o povinném podílu českých potravin v obchodech.

Věcně nesmyslná norma od počátku vzbuzovala vlnu kritiky na domácí půdě i v zahraničí. Domácí kritici jako šéf Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza upozorňovali, že “v portfoliu řady tuzemských potravinářských firem není ani jeden produkt, který splňuje definici české potraviny podle zákona”. Tedy že spíš než potravinová soběstačnost hrozí zemi výpadky potravin, zdražování a celkově menší nabídka v horší kvalitě pro zákazníka.

Ti, kdo kriticky zvedali zahraniční kontext, upozorňovali, že Česko normou poruší klíčový princip volného pohybu zboží na vnitřním trhu EU zapovídající jakoukoli diskriminaci a přijde reakce. Varovný dopis v tomto smyslu poslal loni v červenci českému ministrovi zemědělství – a zástupci velkoagrárníků - komisař pro vnitřní trh Thierry Breton. Další dopis, na začátku prosince adresovaný tentokrát šéfovi poslaneckého klubu ANO Jaroslavu Faltýnkovi, sepsalo osm velvyslanců zemí EU v Praze včetně zástupců největších států, Německa, Francie, Itálie, Španělska a Polska.

Přes vnitřní a vnější tlak zákon na několikátý pokus prošel - před nynějším předkladatelem novely z řad SPD Radimem Fialou se o to pokoušel sám Faltýnek a loni na úvod skupinka poslanců z několika stran. Taková výdrž a důslednost jsou na české poměry nebývalé a svědčí o mimořádném zájmu stoupenců z řad ANO, SPD a KSČM, aby zákon prošel.

Proč? Veřejnost nezná možné skryté ujednání mezi zmíněnými partajemi. Úplně ale stačí zjevný důvod zmíněný v úvodu textu: touhle bitvou zdejší národovecká fronta nemůže ztratit, i když ji nakonec prohraje. Pokud novela projde Senátem a vstoupí v platnost, bude ji problematizovat Evropská komise coby strážkyně rovných podmínek na trhu EU a je možné, že Česko skončí před Evropským soudním dvorem, poražené a s pokutou. To může trvat i několik let, během kterých se rozhází mezi zdejší agropodniky pár miliard z eráru na podporu “potravinové soběstačnosti”.

A kritiku ze strany Komise pak zmíněné strany obrátí v ochranu “českých národních zájmů”. Uprchlíci už tolik netáhnou, tisíce mrtvých kvůli covidu nelze dát na plakáty, a tak se “stop diktátu Bruselu” bude hodit - hnutí ANO, stejně jako SPD a komunistům (a soudě podle středečního hlasování i části ČSSD).

Pokud by zákon neprošel Senátem a následně se nenašlo 101 hlasů ve Sněmovně, nebo pokud by novelu zrušila nová sněmovna a miliardy pro agrodružstva by padly, jak to naznačovali zástupci opozice, i tehdy mohou Andrej Babiš, Tomio Okamura a další zpívat svoji písničku o ochraně českých zájmů a vlastizrádné opozici ve službách zrádné EU. Výsledek bude stejný: hlazení zdejšího národoveckého elektorátu po srsti.

Zbylé obyvatelstvo naopak bude tratit. Zaplatí sníženou loajalitou ostatních zemí EU vůči Česku, protože doposud všechny vlády včetně Babišovy říkaly v Bruselu, že chceme hlavně Evropu bez zvýhodňování a bariér - a také rizikem, že se kvůli osobním zájmům Andreje Babiše a několika dalších lidí protrápíme až k czexitu. Že se to takzvaně nemůže stát, jsme viděli v Británii.