Karel III. přijel do Washingtonu zachraňovat zvláštní vztahy. Je ale něco takového možné s Trumpem?

Britský král Karel III. na čtyři dny navštívil Spojené státy, aby se tu zúčastnil oslav 250. výročí americké nezávislosti – na britském impériu. Prezident Donald Trump, který se netají svým obdivem k instituci britské monarchie, ho přivítal se všemi poctami, včetně přeletu amerických stíhaček F-35 nad Bílým domem. U slavnostní večeře monarcha vtipkoval, že je to lepší dýchánek než ten čajový v Bostonu (kde Američané na protest proti daním vyplenili v přístavu britskou obchodní loď, naházeli do vody přivezené bedny s čajem a symbolicky tím započali válku za nezávislost). Bílý dům na svých sociálních sítích zveřejnil fotku usmívajících se hlav států s popiskem „Dva králové“ a Trump před novináři o Karlu III. mluvil jako o báječném člověku. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že zvláštní vztah, který spolu obě země dlouhodobě pěstují, je stejně pevný jako dřív – myslet by si to však mohl jen někdo, kdo poslední měsíce nečetl zprávy.

Americký prezident je naštvaný, že mu Britové nepomohli s jeho válkou v Íránu, zatímco premiér Keir Starmer zase před britským parlamentem prohlásil, že se Američanům nepoddá a Trumpovu tlaku nepodlehne – nechce, aby Britům někdo z Washingtonu říkal, co mají dělat. První měsíce Trumpova mandátu, kdy se Starmer snažil nevypočitatelného a ješitného prezidenta okouzlit vstřícností, jsou pryč.

A napětí je cítit všude. Těsně před královým příjezdem britský velvyslanec v USA během přednášky ke studentům prohlásil, že jedinou zemí, se kterou nyní USA zvláštní vztah udržují, je Izrael. Zdaleka přitom nejde jen o současnou krizi na Blízkém východě. Spojené království brexitem ztratilo napojení na Evropu, a tím i oslabilo svou pozici v Trumpově obchodnickém pojetí politiky, protože Britové už toho v Bruselu pro Bílý dům příliš nevyjednají. USA se také chtějí soustředit především na Čínu spíše než na evropskou oblast a stále více Trumpových voličů vnímá Británii podle mediálních bonmotů svého rozzlobeného prezidenta jako islamisty zaplavené doupě zločinu. V poslední době klesly podle průzkumů sympatie Američanů k Británii z 91 na 76 procent – a to je ještě skvělý výsledek ve srovnání s opačným pohledem Britů, z nichž pozitivní názor na Ameriku vyjadřuje nyní pouze třetina. 

Jenže ostrovy rozhodně – alespoň pro tuto chvíli – neplánují dráždit Američany nějakým svým „čajovým dýchánkem“. Podle týdeníku The Economist úředníci a diplomaté na obou stranách oceánu stále dobře spolupracují, a to zejména v oblasti armády a zpravodajských služeb. Británie ale na rozdíl od USA vzájemné partnerství nezbytně potřebuje i kvůli armádní technice, varuje britský tisk. A taková závislost na trumpistické Americe je nebezpečná. I ceremoniím navzdory proto Londýn pod Starmerem věnuje čas hledání spolehlivějších partnerů, o jejichž stabilitu a zdravý rozum nebude nutné se každý den strachovat. Nikoli překvapivě je nachází ve vůdčích zemích Evropské unie, kterou Britové před deseti lety halasně opustili, aby si už konečně – s pojistkou zvláštního vztahu k Americe – mohli dělat, co chtějí.